Když po II. sv. válce lídři nařídili slavit „vítězství nad fašismem“, poslušní se radovali. Že se radují předčasně, varovali i Ferdinand Peroutka a Umberto Eco. Peroutka mínil „že byl poražen ten fašismus, který sám sebe nazýval fašismem“. Eco napsal, že fašismus má mnoho podob a je věčný. A měli pravdu! Fašisté přežili i ve vítězných státech a mj. vyjádřili přesvědčení, že to jen Mussolini, Hitler a zvláště nacisté zradili „pravý fašismus“.
Podle Maurice
Bardèchea jen v nevyzrálém meziválečném fašismu se mohl „vůdcovský
princip“ – vedení elitou – zvrhnout v nekritické uctívání jedince; a „budování
impéria“ nadnárodní povahy ztěžovaly různé nacionalismy. II. sv. válka
podle Bardèchea připravila cestu ke konečnému vítězství fašismu.
Anglický šlechtic Oswald Mosley už navázal na výzvu Mussoliniho
(z časů Italské sociální republiky) k založení Evropského
společenství: Roku 1948 vyzval
k volbám do Evropského shromáždění, neboť Evropané
mají být jediným národem a Evropa jednotným státem…
Boj proti fašismu proto pokračuje a má i svůj
Mezinárodní den. Protože i fašisté věří „kdo není našeho druhu je nepřítel
a může být terorizován“, je Mezinárodní den boje proti fašismu 9. listopadu
na výročí protižidovského teroru v Třetí říši za Křišťálové noci.
Mně ten Den (u nás téměř nepřipomínaný) vždy připomene trefnou poznámku
George Orwella z eseje Politika a anglický jazyk: „Pokud nevíte, co je to fašismus, jak můžete
proti němu bojovat?“ Na tu otázku hledám rozpačitě odpovědi.
Vždyť podle historika
Petra Placáka hned po „vítězství nad fašismem“ u nás zvítězil jiný
odstín fašismu: Placák doložil a knize popsal, že Gottwaldovo Československo
„zbavující společnost vykořisťovatelů“ bylo jako fašistický stát.
Vždyť touha „zbavit
společnost“ některých lidí tu stále žije. Mj. drtivá většina lidí, které
znám, vychovaných až za Havla, neznala slovo „šovinismus“, zrůdnosti
šovinismu připisovala „nacionalismu“ a chtěla proto zbavit společnost nacionalistů.
Soudu podle nich nebylo třeba.
Vždyť víru v nadřazenost
národů či ras nahradila víra v nadřazenost Evropanů: Četl jsem v Hospodářských
novinách slova renomovaného historika: „Rozhlédneme-li se po světě,
vidíme přece, že v moři primitivní zaostalosti jsme my, Evropané, výkvětem
a předvojem. Celé lidské dějiny směřovaly k naší dokonalosti, musíme
si to jen uvědomit a být této vyvolenosti hodni.“
Dnes
nevadí, že po ducem a führerovi už vyhlásili i naši dva
ministři, že stát si může dělat se svými občany co chce, resp. že
stát si může dělat co chce i s občany státu jiného.
Proto o letošním dni váhám, zda
jako v antickém Řecku i u nás demokracie nezdegenerovala. Zda již
nežiji v demokratismu, vyzrálejším odstínu věčného fašismu, kdy lid vyjadřuje svou vůli jen ve volbách
výběrem person, kterým pak nic nebrání po dobu výkonu funkce naplňovat
vůli „elit“.
Hlavní pramen: Fašismus a budoucnost;
kapitola v Noël O´Sullivan:
Fašismus. 2. vydání
K tématu: Fašistický původ západního liberalismu. Recenze knihy https://ceskapozice.lidovky.cz/recenze/fasisticky-puvod-zapadniho-liberalismu.A120417_155236_pozice_64132
Žádné komentáře:
Okomentovat