Když jsem dospíval, už bylo veřejným tajemstvím, že bolševici u nás si říkající „komunisté“, se umí chovat jako vojensky poražení nacisté. Vydávají se za ty nejlepší z nás, za předvoj společnosti, ale mají na svědomí rozdělování společnosti a řadu zorganizovaných zločinů; beze studu stíhají i ty, kteří jim ze všech sil pomáhají.
Od doby, co aparátčíky Husáka a Jakeše v čele země vystřídali „bývalí“ aparátčíci Dubček a Čalfa, jsme nabádáni, abychom nedopustili návrat „komunistů“ k moci. Komunisté u moci dávno nejsou. Za „elity“ se vydávají jejich odpůrci a i oni svým jednáním umí připomínat nacisty.
Jako v Třetí říši mluví o potřebě „hloubením příkopů“ rozdělit společnost.
K v Třetí říši běžné propagandě, že někteří lidé jsou „zvláště odpudivé bytosti“, se uchýlil i sám soudruh – dnešní prezident; stačilo mu k tomu, že prý se „zvláště odpudivá bytost“ před společným fotem chovala jinak, než přál si soudruh prezident.
K v Třetí říši běžné propagandě, že některé
etnikum je svým genetickým založením
nebezpečné lidstvu, se uchýlil spolupracovník
premiérova vládního Stratkomu Ivan Manolov. (Zdroj zde)
To nelze přejít mlčením. Ty u nás oživené politické způsoby přece už v Třetí říši pomohly vyvolat pocit ohrožení, atmosféru strachu, a následně umožnily i holocaust.
Dokážeme s pachateli těch způsobů zúčtovat, jako předci zúčtovali s nacistickými průkopníky těch způsobů? Nebo se jako při sametové výměně aparátčíků spokojíme s konstatováním, že po dlouhá desetiletí se nerespektovala samozřejmá zásada kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost, a to přispělo k rozvratu základů právního státu?
Žádné komentáře:
Okomentovat