Co opravdu přinesl Listopad 1989?

   Jako malého mě rodiče učili jednat „civilizovaně“. Abych se k druhým choval tak, jak bych chtěl, aby se oni chovali ke mně; abych nelhal a pokud někomu ublížím, měl bych chtít to napravit. Politici, s výjimkou nedlouhého období šedesátých let, však takové soužití nepřipouštěli, neb narušovalo jimi vedenou „očistu společnosti“ tehdy zvanou třídní boj.

   Když o Listopadu 1989 politici Občanského fóra (OF) přišli se sloganem nejsme jako oni, s analýzou příčin společenské krize a s odlišným programem pro budoucnost, věřil jsem, že „civilizované soužití“ se tu stane běžné. Nestalo se, a já na otázku co opravdu přinesl Listopad 1989, odpovídám zklamaně především změny názvoslovné. Mimo jiné politici považovali za podstatné předlistopadový režim, jenž byl tzv. reálným socialismem, v němž jsme měli shromažďovat síly pro přechod ke komunismu, prohlásit za „komunismus“.

   Zůstali jako oni v mnoha bodech podstatných pro mne. Neodstranili některé nešvary, jež podle OF vedly režim do krize - např. nepovedená digitalizace stavebního řízení odhalila, že stále není respektována samozřejmá zásada kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost.

   Nenaplnili zásadní cíl, o který OF slíbilo usilovat – aby stát byl právním, demokratickým, v duchu tradic československé státnosti a v duchu mezinárodně platných zásad, vyjádřených především ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. Místo toho tu podobně jako v letech 1939 -1989 řada lidí v rámci „očisty společnosti“ považuje za své právo ubližovat druhým:

   Mocensky vlivní opět zařazují lidi i bez řádného soudu do tzv. „nepřátelských skupin“ (nyní např. extremistů) a omezují jejich právo podílet se na společenském životě. Jiní necivilizovaní demokraté chtějí takto onálepkované zbavit i života.

   Když jsem byl mladý, obdobnou společenskou atmosféru v Gottwaldově ČSR dospělí přirovnávali k atmosféře v německé Třetí říši. Dnes já společenskou atmosféru v republice Petrů Fialy (profesora) a Pavla (generála) přirovnávám k necivilizované atmosféře Gottwaldovy ČSR.

   Během téměř osmi desítek let mého života vývoj dává za pravdu slovům Ludvíka Vaculíka z šedesátých let XX. století: Zdá se, že moc má své nezrušitelné zákonitosti vývoje a chování, ať ji vykonává kdokoli… Postihuje vládnoucí i ovládané a obé ohrožuje na zdraví.

   Věřím však, že změna je možná.