O vánočních příměřích

   K největším kýčům publicistiky patří nostalgie po vánočním příměří, tvrdí novinář Petráček a připomíná ´vánoční příměří´ z roku 1914. To ale kýčem nebylo. To vojáci na frontě při přání krásných Vánoc pozastavili plnění rozkazu likvidovat ty, kteří nejsou našeho druhu! ´Lídři´ to měli za ´vzpouru´, potlačili ji a zase platila slova připisovaná Albertu Einsteinovi, že se „zabíjejí lidé, kteří se navzájem neznají, na rozkaz lidí, kteří se dobře znají, ale vzájemně se nezabíjejí".

   Protože snahy likvidovat ty kteří nejsou našeho druhu, byly oblíbené i po válce, pachatelé pamětliví vánočního poučení od frontových vojáků změnili rétoriku. Nechali umělce zpívat „Léta bídy už jsou v dálce, národové spojení učinily přítrž válce“, a rozkazy k likvidaci lidí formulovali mj. jako ´nutnou obranu naší existence´, ´prosazování hodnot´ či ´boj za mír´. Proto z dob členství státu ve válkychtivé ´obranné´ Varšavské smlouvě máme dodnes platný zákon na ochranu míru. A jako stát NATO ´respektujeme´ zakládající dokument Washingtonskou smlouvu začínající slovy Strany této smlouvy znovu potvrzují… touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami... Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky…  ´Rozvraceči jedině správných hodnot´ jako Václav Havel disident však upozorňovali, že slovo mír se stalo synonymem pro válku – Havel ve Slovo o slovu soudí, že slovo mír je naplňováno právě opačným významem, než jaký podle slovníku má, a že občané jsou vychováváni k alergii na toto krásné slovo.

   ´Soutěžení´ těch dvou ´obranných společenství´ ukončilo příměří z roku 1989, které u nás vrcholilo kolem vánoc, kdy obměněná skupina ´lídrů´ chystala volbu disidenta prezidentem a projev proti ´revolučním náladám lidu´. V rámci tohoto příměří byla rozpuštěna Varšavská smlouva, a od té doby v mnohém platí – i o letošním adventu - že historie se opakuje. Nelze však říct, že co bylo v historii tragédií, se opakuje jako fraška.

   Zabíjení víceméně masové na Ukrajině je vydáváno mj. za ´boj o svobodu a demokracii´, přestože začalo šovinismem. Když přerostlo v malou občanskou válku, lidé zvolili lídrem herce slibujícího mír. Ukázalo se však, že i nový ´lídr´ asi věří mír je synonymem pro válku. Spolu s řadou ´světových lídrů´ přijal mírové Minské smlouvy; ale jak o letošním adventu přiznala zúčastněná Angela Merkel, ty nesloužily k utlumení šovinismu, ale k zajištění zbraní pro následné zabíjení. Z výše zmíněného Petráčkova článku se dovídám, že ´ukrajinské velení´ teď smýšlí jako kdysi ´německé velení´ před 30.4.1945, že na žádný klid zbraní nepřistoupí, dokud nesplní své válečné cíle. Možnost letos na ukrajinské frontě při přání krásných Vánocích na chvíli zastavit zabíjení Petráček popsal slovy „uspořádat kýč s vánočním příměřím“.

   Zjevně má pravdu emeritní disident Ivan Hoffman mír je nežádoucí. Vždyť byla prý akcí extremistů adventní demonstrace v polském Krakově proti u nás přehlíženému ´naplňování hodnot´ soldateskou státu NATO Erdoganova Turecka vražděním a ničením infrastruktury syrských Kurdů, našich nedávných spojenců ve válce proti Islámskému státu. Vždyť i 15.12.2022 řekl ve veřejnoprávním rozhlase Břetislav Tureček, že tiše přehlížíme i Saúdskou velmi krvavou válku v Jemenu, kdy zahynulo mnohem více lidí, než na Ukrajině, neboť máme Saúdskou Arábii stále spojenou jako klíčového spojence USA na Blízkém východě.

   Vánoční příměří z roku 1914 napomohlo tomu, že ´světoví lídři´ začali budovat mezinárodní řád, který působil dojmem, že národové spojení učinily přítrž válce. Letošní slovní hrátky kolem vánočních nepříměří 2022/23 potvrzují obavy Břetislava Turečka z eroze toho mezinárodního řádu. Mnoho lidí nebude mít krásné Vánoce.