Demokracie na západě Euroasie prý měla ´pravou podobu´ ve 4. století před Kristem v Aténách. Shromáždění občanů mělo neomezenou moc, poslalo na smrt filosofa Sokrata a bylo ´normální´, že Sokrates se nevzepřel. Proti svévoli moci nebyla práva jednotlivců chráněna. Později bylo úsilí o ochranu jednotlivců před svévolí moci chápáno jako boj za svobodu.
Snahy ovládnout nejen jednotlivce dominovaly v ´novověku´, uvádí „Kacířské eseje o filosofii dějin" Jana Patočky: „Velkým přelomem v západoevropském životě zdá se být 16. století... Nikoli starost o duši, starost být, nýbrž starost mít, starost o vnější svět a jeho ovládnutí stává se dominantní..." Ovládnutí se úspěšněji bránily kolektivy - církev a stavy.
Americká Deklarace nezávislosti z roku 1776 uvádí: Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Otcové zakladatelé USA pak zřídili demokracii omezenou i tím, že vítěznou volební většinu omezuje deset dodatků americké ústavy - The Bill of Rights, seznam toho, co vláda nesmí ani se souhlasem většiny.
Za Velké francouzské revoluce (roku 1789) Deklarace práv lidských a občanských
uvádí, že „veřejná moc je zřízena ku prospěchu
všech a nikoli pro soukromý užitek těch, jimž je svěřena"
a „společnost má právo požadovat na každém
veřejném úředníkovi, aby skládal ze své činnosti účty". Slova
nebyla vymahatelná, protože shromáždění zástupců ´svrchovaného lidu´ převzalo
od krále ´svrchovaně vládnoucího z vůle Boží´ absolutní moc. Demokratičtí
zástupci lidu mohli zahájit i teror, jako Joseph
Fouché - zvolili ho umírnění občané, ale on usoudil, že pro něj lepší
bude být načas radikálem; terorizoval ty, s nimiž býval zadobře a získal
přezdívku ´lyonský kat; hlasoval pro popravu krále a byl ministrem i za Napoleona
i po něm; stal se ´šlechticem´. Za jakobínské totalitní
demokracie a i jindy víc než Deklarace lidských práv platilo
přesvědčení revolucionářů i mocných, že „ti, kteří nejsou mého druhu, nejsou mými bližními", jsou nepřítelem!
Poté, co snahy ´zlepšit svět´ a ovládnout bližní vedly k teroru za světových válek, přijali zástupci 36 států v OSN 10.12.1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv jako první mezinárodní dokument deklarující lidská práva a jejich stejné chápání. Slova se nepodařilo prosadit. Zástupci 57 států roku 1990 přijali odlišnou Deklaraci lidských práv v islámu. Našinci zas znají, že politická scéna práva uznává, ale má problémy je dodržovat. Často tu neplatí mj. každý má všechna stanovená práva a svobody bez jakéhokoli rozdílu politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení a „každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice“.
´Revoluce slušných lidí´, jak bývá nazýváno dění u nás po 17.11.1989, vynesla k moci i lidi nerespektující, že nikdo nesmí být vystaven svévolným útokům na svou čest a pověst a každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým útokům. Vrcholní politici ODS některé lidi mají za koště či štangle, a veřejnoprávní rozhlas za pouhý odpad. Není to vinou lidu z roku 1989.
V prohlášeních z konce roku 1989 je zřejmé, že lidé chtěli mít možnost odvolat ´své zástupce´, kteří ztratili důvěru, a referenda v případě, že se pro ně sežene požadovaný počet podpisů. I americký historik James Krapfl, zabývající se naší ´revolucí slušných lidí´, míní, že ti kterým byla v prosinci 1989 svěřena moc a oni se nechávají zvát ´elita´ všechny ty požadavky odmítli. Okolo požadavků probíhala jen malá nebo žádná diskuse a lidé podle Krapfla „vzdali Listopad brzy"!
Po třiatřiceti letech však jsou mnozí někdejší ´slušní revolucionáři´ důchodci stále ochotnými vměšovat se do vztahů mezi mocí a lidmi. Obhájci současného stavu lidských práv je však nepovažují za své bližní s jinými názory, ale za své nepřátele.
Žádné komentáře:
Okomentovat