´Elity´ a fašismus dnes

   9. listopad je Mezinárodním dnem boje proti fašismu a antisemitismu. Boj proti fašismu sice politici již v roce 1945 prohlásili za vyhraný a vítězství dostalo i pomník, přesto naše ´elity´ i v minulých dnech politicky jednali podobně jako dříve fašisté.

   Příkladem je např. spuštěná kampaň Spolu děláme, co je třeba. Ač Fialova vláda rekordně zadlužuje zemi, v rámci kampaně premiér s vyhrnutými rukávy tvrdí mj. Snížili jsme deficit o 180 miliard Kč. Kampaně vydávající neúspěch za úspěch, nedostatek za dostatek, černé za bílé, jsme já i budoucí historik Petr Placák poznali v provedení bolševiků. Nejprve jsme je považovali za pouhé lhaní. Placák jako historik ÚSTR pak zdůraznil, že „předstírání, zastírání, utajování mají účel samy o sobě: je to základní hodnota, která pomáhá udržovat systém v chodu. To je jedno z tajemství, jež totalitní režimy obestírala.“

   Takové teatrální kampaně přispěly k tomu, že Placák mohl zhodnotit Gottwaldovo Československo jako fašistický stát. Je smutné, že nyní politologové jako Petr Holec kampaně znovu vydávají za obyčejné lhaní a utajují, že jde o základní hodnotu totality.

   Zavrženíhodné také je, že současní údajní ´obhájci pravé svobody a pravé demokracie´ oživují i šovinismus, jehož jednou formou je antisemitismus. Šovinismus oživují i v té snad nejzrůdnější nacistické formě, založené na ´mantře´ „ne každá bytost s lidskou tváří je skutečně člověkem“. Sám prezident Pavel udělil Medaili za zásluhy 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury JUDr. Pavlu Kosatíkovi, který na veřejnoprávním rozhlase v pořadu Zity Senkové prohlásil část lidí za „odpad“. Ze své kanceláře převelel Pavel do podhradí právníka Otíka Foltýna učícího protiprávně, že v ´pravé demokracii´ část občanů jsou jen zvířata, která by měla být oddělena příkopy.

   Proti těmto i dalším od fašistů převzatým „hodnotám“, například proti šíření atmosféry strachu, bojujme nejen 9. listopadu. Připomínejme současně zkušenost, že pro lid nebývá šťastný ten způsob demokracie, při níž lid při výkonu moci dlouhodobě ´zastupují´ ti, kteří důvěru většiny lidu ztratili. Zklamání občanů z podivných „soutěží politických stran“ významně napomohlo k převzetí moci fašisty v Itálii, nacisty v Německu, a bolševiky v ČSR.