Soustavně porušuji platný zákon

   Pár měsíců po smrti J. V. Stalina (tehdy zvaného „vožd naródov“) začala má povinná školní výchova. Mimo jiné jsem během ní řadu let slýchal Stalinovu tezi, že v zemích sovětského bloku „jsou lidé šťastní“, neb jsou (bolševiky) „zbaveni útlaku statkářů, kapitalistů, policajtů a všeho ostatního svinstva…“ To „štěstí“ zpochybňovat tehdy nebylo radno, neb by to prý „objektivně napomáhalo imperialistickým vrahům“. Přesto jsem nakonec i já nabyl přesvědčení, že mnozí lidé jsou nešťastní, nejsou-li zbaveni svévole moci,

   Represí pro mnohé nepochopitelných se tu lidé museli obávat i ve „zlatých šedesátých letech“. Důvodem k postihu mohl být vzhled (např. dlouhé vlasy) či veřejně projevená nespokojenost s častými výpadky elektřiny na strahovských studentských kolejích. Uvězněn byl spisovatel Jan Beneš za zaslání svých textů na Západ. Další spisovatelé byli potrestáni za pronesení názorů na sjezdu spisovatelů. Z republiky byl vyhoštěn americký básník Allen Ginsberg poté, co si ho naši studenti zvolili za „krále majálesu“.

   Zásadní změnu ve vztahu moc versus občan přinášel po lednu 1968 mj. tzv. akční program nového vedení strany. Podle hodnocení historika J. Fidlera (zde str. 102) měla skončit éra direktivních příkazů a „strana měla pro své názory získávat občany pomocí demokratických standardů“. Občané neváhali: Jedni diskutovali, proč mohlo dojít ke zločinům „padesátých let“. Jiní, i bývalí političtí vězni, úspěšně pracovali v nové Společnosti pro lidská práva: i prezident přijal jejich delegáty a zástupce státu pak (devět let před vznikem Charty 77) podpisem akceptoval Všeobecnou deklaraci lidských práv omezující svévoli moci.

   Já jsem se tehdy cítil svobodný a dodnes jsem přesvědčen, že tzv. „Pražské jaro“ bylo pro občany spíše šťastným obdobím našich dějin. Svým názorem však porušuji platný „zákon“ závazně stanovující, že od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 tu byl režim zločinný, nelegitimní, zavrženíhodný. 

Martine Mejstříku

   Zrůdnou víru řady lidí, že „zlepší svět zrušením nějakých jiných lidí“, se nedaří vykořenit. T.č. jí začíná i opakovaný pokus ex-senátora Martina Mejstříka završit Listopad (1989) jistým Antilistopadem, tedy omezením Listopadem obnoveného svobodného střetávání idejí.

   Přestože snad nikdo nezakazuje ideje a symboly demokracie kvůli opakovaně odsouzenému počínání významných členů stran zvaných ´demokratické´, Martin Mejstřík a další vyvozují povinnost trestat „propagaci komunismu (vč. kom. symbolů)“ kvůli opakovaně odsouzenému počínání významných členů stran zvaných ´komunistické´.

   Proč je třeba rozlišovat ideje komunismu a činy ´ve jménu těch idejí´, se mohl Mejstřík dozvědět nejen při senátním slyšení 31.5.2005. I v Černé knize komunismu, shrnující zločiny, teror a represe, se píše: „Komunismus jako politická filosofie existuje po staletí, ne-li tisíciletí. Nepoložil už Platon ve své Ústavě základy myšlence ideální obce, kde by lidé nebyli zkorumpováni penězi a mocí a kde by vládla moudrost, spravedlnost a právo? Nebyl tak význačný myslitel a státník jako sir Thomas More, kancléř Anglie v roce 1530, autor slavné Utopie, sťatý popravčí sekerou krále Jindřicha VIII, dalším předchůdcem této myšlenky ideální obce? Utopické kroky se jeví jako dokonale legitimní coby nástroj ke kritice společnosti. Účastní se na střetu idejí, kyslíku našich demokracií…“

   Na zásadách rezignace na osobní majetek a na práci pro blaho všech byla zpočátku budována česká obec Tábor, a později byla zřizována řada izraelských kibuců. Leninovi sociální demokraté-bolševici se však na ´komunisty´ přejmenovali z jiných důvodů.

   Ty shrnul historik Jan Slavík v knize Leninova vláda: Podle Lenina „nový název jednak vyjádří, že se bolševici pokládají za pokračovatele strůjců pařížské komuny, jednak naznačí, že strana svými snahami směřuje ke komunistické zásadě od každého podle způsobilosti, každému podle potřeby. Hlavní však pohnutkou k změně byla Leninovi snaha – i názvem se oddělit od mírných sociálních demokratů.“

   Lenin a další se „od mírných“ oddělili důkladně. Přijali, Martine Mejstříku, za svou Vaši myšlenku že zlepší svět „zrušením skupiny jiných lidí“. Zrůdnosti nepáchali jen ve jménu idejí komunismu - „nám je dovoleno všechno,“ obhajovali je např. kyjevští čekisté, „protože jsme poprvé v dějinách pozvedli meč nikoli z důvodů zotročování a útlaku, ale ve jménu universálních svobod a vymanění z otroctví.“

   To je citát ze str.  81 knihy Jana Beneše Čas voněl snem. Na str. 96 je citát, jak zhodnotil nástup nové moci dva týdny po Říjnu (1917) Maxim Gorkij: „Lenin, Trockij a jejich soudruzi už byli zasaženi jedovatým virem moci. Skutečnost ověřená jejich poměrem ke svobodě tisku, osobní svobodě a všem právům, za jejichž vítězství vždy bojovali demokraté."