sobota 30. prosince 2023

Rok šovinismu a opouštění západních hodnot

   Jaký byl rok 2023? Slyšel jsem o údajných úspěších a našich lepších zítřcích vyprávět Petra Fialu, který podobně jako kdysi Benito Mussolini býval novinářem. V paměti mi ale utkvěla především věta pronesená 28. září na Národní pouti občanem Dukou, kdysi vězněným za „maření státního dozoru“: „S pokorou chceme vyznat, že 33 let svobody jsme nedokázali využít tak jak nám bylo umožněno, jak nám byla darována.“

   K čemu podle mne měla směřovat dosažená svoboda, vyjadřovaly v roce 1989 i sliby Co chceme Občanského fóra. Když pak lidé z OF, nejen V. Havel, spravovali zemi, měli k plnění těch slibů ode mne mandát. K jejich odkazu se prý hlásí dnešní vláda, ale zjevně není naplněn hned první z vyhlášených cílů, že „Československá republika musí být právním, demokratickým státem v duchu tradic československé státnosti a v duchu mezinárodně platných zásad, vyjádřených především ve Všeobecné deklaraci lidských práv...“

   Základem české a později československé státnosti je tolerance - už za ´reformace´, kdy náboženství představovalo základní pilíř lidského bytí, se Češi bili za práva obou náboženství. Zato sousedé Němci o sto let později zápolili o to, kdo komu vnutí svou vůli. V roce 2023 to vypadá, že u nás byly prosazeny tradice státnosti německé, zejména ty špatné! 

   V rozporu s duchem mezinárodně platných zásad vyjádřených především ve Všeobecné deklaraci lidských práv se tu rozbujela nesnášenlivost aneb šovinismus: I v klidných lázních, u Sanatorií Klimkovice, bylo letos načmáráno, kteří lidé jsou svině a který národ je debilní. Mezi mladými ožívají stará hesla typu ´dědeček babička ujídají z chlebíčka´ nyní zdůvodňovaná tím, že prý jsme mladým zničili planetu a oni proto umřou. Chybou nás také smrtelných asi je, že jsme sázeli spoustu stromků a v zimě utěsňovali okna, zatímco mladí považují za správné podporovat zateplovací průmysl, regulovat emise placením emisních povolenek a lety lídrů na klimasummity. 

   Správně byla za nedemokratickou prohlášena „demokracie socialistická“, M. Šimkem a J. Grossmannem popsaná „Lid si vládne prostřednictvím svých volených orgánů. Ty volené orgány jsou potom řízeny orgány jmenovanými a ty jmenované jsou řízeny orgány spřátelenými.“ V roce 2023 „demokracii liberální“ lze popsat obdobně; jen doporučení sovětských přátel nahrazují rozhodnutí EU; a hlášku „Strana může vše“ postupně nahradilo poučování ministrů, že „stát si může dělat co chce nejen s občany svými“. 

   Nedokázali jsme zabránit tomu, aby rok 2023 byl rokem růstu šovinismu a opouštění západních hodnot, mezi něž od antiky patří omezování moci vládců. Bráníme se ještě snaze evropskou část Západu poásijštit - zřídit zde velkou říši, v níž vládci nesnesou právo veta.

pátek 15. prosince 2023

Nepřímá úměra lidských práv

   Lidská práva nová kniha hodnotí zleva zprava; mé vnímání je ovlivněno tím, co se dělo, když jsem byl mrně. Tehdy byl obnoven „boj proti „dezinformacím“ - trestní postih pravdy mj. o životě v Sovětském svazu. Terčem organizované nenávisti se stali ti, kteří se odchýlili od „jedině správného světového názoru“ - tím prý škodili lidu a sloužili „strýčku Samovi“. Politický rozum jsem bral v době politického uvolnění kolem roku 1968, kdy se připouštělo, že politicky motivované zrůdnosti se „u nás na Západě“ stávají a zabránit by jim mohlo uznání Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 za morální kodex lidstva.

   Tu deklaraci přijali politici snad jako satisfakci za naplňování předpovědi Winstona Churchilla, že 20. století bude „stoletím obyčejného člověka“, neb nejvíc bude trpět právě on. Vždyť mimo jiné už v búrské válce zemřelo více civilistů v koncentrácích než vojáků na bojištích, v II. světové válce obyčejní lidé masově hynuli i v bombardovaných městech od Coventry přes Drážďany po Tokio, Hirošimu, Nagasaki. Víru v to, že se Deklaraci podaří prosadit, měli i političtí vězni.

   Jak mi vysvětloval nejen Milo Komínek ze Sviadnova a Místku, v bolševických lágrech nebylo nejhorší to, o čem se mluví - dřina a násilí páchané dozorci. Nejhorší bylo dnes nepřipomínané a Deklarací zakázané bezdůvodné ponižování; rány psychické bolely déle než fyzické a bachaři jim dávali přednost, neb nezanechávaly viditelné stopy. Zmíněný Milo Komínek citoval Deklaraci ve své knize I pod oblohou je peklo a stal se členem Společnosti pro lidská práva, založené roku 1968, usilující o to, aby se Všeobecná deklarace lidských práv vyučovala ve školách.

   Dnes už víme, že Všeobecná deklarace není uznána za univerzální. Podle informace dr. Křečka, dnes ombudsmana, téměř třetina států dnešního světa přijala v Káhiře v roce 1990 Deklaraci lidských práv v islámu, která se v mnoha ustanoveních od Všeobecné deklarace podstatně odlišuje. Ale i u nás na Západě zjevně začala platit nepřímá úměra – čím více politici mluví o lidských právech obyčejných občanů, tím méně práv občanům přiznávají. Zmíním jeden příklad:

   V 1948 bylo deklarováno (článkem 19) „každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice“. Podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, schváleného 1966 a u nás přijatého 1976, už toto právo může být omezeno mj. kvůli „ochraně národní bezpečnosti“, kterou i bolševik zdůvodňoval boj proti (pravdivým) „dezinformacím“. Česká Listina základních práv a svobod z roku 1992 už svobodu přesvědčení ani nezmiňuje a garantuje jen omezené právo na informace. Podle té Listiny lze poskytovat obyčejným lidem „informace jen korigované“.

   I nezdůvodněné útoky na čest a pověst jsou znovu běžné. Napomohl tomu mj. veřejnoprávní rozhlas, když moderátorka Z. Senková nechala spisovatele a právníka P. Kosatíka vydávat část lidí za „odpad“. Mnoho lidí ale znovu doufá, jako zmíněný Milo Komínek v lágrech padesátých let, že Všeobecná deklarace lidských práv se tu prosadí. To znamená, že se změní „naše západní“ chápání pojmu ´svoboda´, umožňující už přes dvě staletí nerespektovat lidská práva.

Odkazy: O Společnosti pro lidská práva: https://www.praguecoldwar.cz/Soubory/690101_Spolecnost-pro-lidska-prava.pdf
K tématu západního pojetí svobody: No
ël O´Sullivan: Fašismus. Kap. Svoboda jako boj a teror

neděle 3. prosince 2023

Tradice „zápasu Charty 77“

   Nejen mou pozornost poutali dva signatáři Charty 77: K Jiřímu Gruntorádovi, držícímu hladovku před Úřadem vlády, se přidal John Bok se slovy: „My chceme, aby tento člověk, který neumí vést svůj úřad, odešel. On tam šel jen proto, že je předseda KDU–ČSL, přitom je to agronom a o jeho odbornosti si myslím své.“1) Když premiér Fiala odmítl vyhovět, J. Gruntorád navrhl „kompromis" – ať vláda zruší své usnesení, že se hlásí k tradicím „zápasu Charty 77 o lidská práva a demokracii“. I to premiér odmítl, ale vláda usnesení odvolala. Protože prý ´vláda vyšla jejich požadavkům ve všem vstříc´, Gruntorád s Bokem ukončili hladovku.2) Neukončili mou chuť na „zápas Charty 77“ zavzpomínat.

   „Zápas“ zahájilo Prohlášení Charty 77 z 1.1.1977. Ač text nesměl být šířen, jeho obsah znal kdekdo, mj. ze zahraničního rozhlasu. Plnou podporu nejen mou měla ta část Prohlášení, která mnoha slovy kritizovala aktivismus mocných, tedy plnění cílů i bez ohledu na platné zákony. Nahlas vyjadřovala i přání mé, aby mocní opustili aktivistický politický styl, a podřídili se západní tradici, že počínání mocných je omezováno (mj. zákony) už od časů antické římské republiky.

   Mou podporu nemělo oznámení vzniku „neformálního společenství“ Charty 77 s ´demokracií´ podobnou té bolševické: Nevolený „mluvčí“ mluví jménem všech. Jak jsem byl informován, i jménem těch signatářů, kteří pro nesouhlas s činy „elit Charty“ podpis Prohlášení písemně odvolali - jejich jména ve zveřejněném seznamu zůstala.

   Chartě 77 opakování kritických slov vyneslo dobrou imidž. Po Sametu jsem čekal činy omezující možnost, že se změní ideologické krytí, ne politický styl, Charta 77 však rychle ukončila činnost. A i ten „nej“ z Chartistů, Václav Havel, ani necek, když jeden z ministrů propagoval ´stát si může se svými občany dělat co chce´, přestože státní moc je omezena Ústavou: Lze ji „uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“!

   Tak vznikla tradice navazující na „zápas Charty 77“: Profesor Fiala, ten „nej“ ze současné vlády, navázal na V. Havla – také ani necek, když jeho ministr agitoval ´stát si může dělat co chce i s občany jiných států´. Celá vláda navázala na Chartu 77, když si nejprve svými slovy (předvolebními sliby) získala dobrou imidž, a ač pak mnohá očekávání zklamala, vládne dál i jménem těch, kteří už ji nepodporují. Chartista J. Bok, který držel hladovku i za tezi Sametu ´nechceme vládu straníků, ale odborníků´, i s Gruntorádem beze studu nechal dál ve vládních křeslech straníky, neodborníky.

1) https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Ten-mag-r-v-te-helme-me-prisel-natacet-Dusno-pred-Strakovkou-ale-hladovka-konci-Fiala-ustoupil-746667
2) https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/bok-gruntorad-duchod-disidenti-vlada-jurecka.A231126_101405_domaci_tty

K tématu: Prohlášení Charty 77 z 1.1.1977: https://pages.pedf.cuni.cz/kddd/files/2015/03/Prohl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD-Charty-77.pdf