Máme demokracii nebo demokratismus ?

   Když po II. sv. válce lídři nařídili slavit „vítězství nad fašismem“, poslušní se radovali. Že se radují předčasně, varovali i Ferdinand Peroutka a Umberto Eco. Peroutka mínil „že byl poražen ten fašismus, který sám sebe nazýval fašismem“. Eco napsal, že fašismus má mnoho podob a je věčný. A měli pravdu! Fašisté přežili i ve vítězných státech a mj. vyjádřili přesvědčení, že to jen Mussolini, Hitler a zvláště nacisté zradili „pravý fašismus“.

   Podle Maurice Bardèchea jen v nevyzrálém meziválečném fašismu se mohl „vůdcovský princip“ – vedení elitou – zvrhnout v nekritické uctívání jedince; a „budování impéria“ nadnárodní povahy ztěžovaly různé nacionalismy. II. sv. válka podle Bardèchea připravila cestu ke konečnému vítězství fašismu.

   Anglický šlechtic Oswald Mosley už navázal na výzvu Mussoliniho (z časů Italské sociální republiky) k založení Evropského společenství: Roku 1948 vyzval k volbám do Evropského shromáždění, neboť Evropané mají být jediným národem a Evropa jednotným státem…

   Boj proti fašismu proto pokračuje a má i svůj Mezinárodní den. Protože i fašisté věří „kdo není našeho druhu je nepřítel a může být terorizován“, je Mezinárodní den boje proti fašismu 9. listopadu na výročí protižidovského teroru v Třetí říši za Křišťálové noci. Mně ten Den (u nás téměř nepřipomínaný) vždy připomene trefnou poznámku George Orwella z eseje Politika a anglický jazyk: „Pokud nevíte, co je to fašismus, jak můžete proti němu bojovat?“ Na tu otázku hledám rozpačitě odpovědi.

   Vždyť podle historika Petra Placáka hned po „vítězství nad fašismem“ u nás zvítězil jiný odstín fašismu: Placák doložil a knize popsal, že Gottwaldovo Československo „zbavující společnost vykořisťovatelů“ bylo jako fašistický stát.

   Vždyť touha „zbavit společnost“ některých lidí tu stále žije. Mj. drtivá většina lidí, které znám, vychovaných až za Havla, neznala slovo „šovinismus“, zrůdnosti šovinismu připisovala „nacionalismu“ a chtěla proto zbavit společnost nacionalistů. Soudu podle nich nebylo třeba.

   Vždyť víru v nadřazenost národů či ras nahradila víra v nadřazenost Evropanů: Četl jsem v Hospodářských novinách slova renomovaného historika: „Rozhlédneme-li se po světě, vidíme přece, že v moři primitivní zaostalosti jsme my, Evropané, výkvětem a předvojem. Celé lidské dějiny směřovaly k naší dokonalosti, musíme si to jen uvědomit a být této vyvolenosti hodni.“

   Dnes nevadí, že po ducem a führerovi už vyhlásili i naši dva ministři, že stát si může dělat se svými občany co chce, resp. že stát si může dělat co chce i s občany státu jiného.

   Proto o letošním dni váhám, zda jako v antickém Řecku i u nás demokracie nezdegenerovala. Zda již nežiji v demokratismu, vyzrálejším odstínu věčného fašismu, kdy lid vyjadřuje svou vůli jen ve volbách výběrem person, kterým pak nic nebrání po dobu výkonu funkce naplňovat vůli „elit“.

Hlavní pramen: Fašismus a budoucnost; kapitola v Noël O´Sullivan: Fašismus. 2. vydání
K tématu: Fašistický původ západního liberalismu. Recenze knihy https://ceskapozice.lidovky.cz/recenze/fasisticky-puvod-zapadniho-liberalismu.A120417_155236_pozice_64132

Zdeňka Mašínová a smíření

   28. října 2023 na Hradě propůjčoval řády a předával medaile vrcholný politik, emeritní agent Pávek. Ten je jako bývalý velmi aktivní funkcionář KSČ podle zákona zjevně spoluodpovědný mj. za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, vědomé porušování lidských práv a svobod, morální a hospodářský úpadek provázený terorem proti nositelům odlišných názorů, za zneužívání výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům. Hradní akce ukončila debaty, zda od Pávka metál převezme a ruku mu podá paní Zdeňka Mašínová, sestra Bratrů, proti kterým mohl Pávek jako agent osobně konat v zahraničí.

   Paní Mašínová ruku podala a nechala si propůjčit Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. To překvapilo řadu lidí, ne mne. Já sledoval obdobné ´smíření´ už před dvěma desetiletími a byla při tom i paní Mašínová.

   Ta se tehdy legitimně angažovala jako zmocněnec obviněného signatáře Charty, známého zásadovým postojem ´zbavme moci lidi, kteří bolševikovi pomáhali týrat druhé´. Poté, co k soudu přijel vrcholný politik, emeritní agent Plavec, došlo k ´smíření´ překvapivému nejen pro mne: Přestože aktivista Tomáš Pecina opakovaně dokládal, že agent Plavec nebyl neviňátkem, souzený signatář s částí podporovatelů změnil postoj a začal dávat najevo ´máme důvod s emeritním agentem Plavcem politicky spolupracovat´. Signatář byl pak zbaven obvinění a vyznamenán, obrat nastal i v úsilí paní Mašínové získat zpět rodový statek v Lošanech.

   Poté paní Mašínová jako ´občanská aktivistka´ po boku ´nových lidí z okruhu agenta Plavce´ mj. kandidovala do euparlamentu. Snad se na rozdíl ode mne smířila s tím, že někteří spolukandidáti zjevně občas jednali, jako by měli právo bezdůvodně ubližovat druhým.

   Nyní podle médií měla paní Mašínová, už jako držitelka Řádu TGM I. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva, říci: „Proti každému zlu je nutno jakýmikoliv prostředky vystupovat, aby se mu zabránilo.“ Nesmiřujme se s takovou myšlenkou, i ´obrana proti zlu´ jakýmikoliv prostředky může být sama zlem. ´Neomezená´ aktivita opakovaně vedla k ničení demokracie, humanity a lidských práv. Když pout morálky a práva zbavení aktivisté, mj. Gottwaldovi v Akčních výborech (od 21.2.1948) a Husákovi v ´prověrkových komisích´ (po r. 1968), masově ´dělali co je třeba´, bylo to strašné.

   K blížícím se devadesátinám (7.11.) paní Mašínové přeji hodně zdraví. Poučný pro mě je i její ´občanský aktivismus´.

P. S.: Jak ocenili aktivistku Z. Mašínovou voliči: https://volby.cz/pls/ep2014/ep2111?xjazyk=CZ&xv=1&xt=1&xstrana=3