Říjnový svátek vybízí k zamyšlení nad příčinami a provedením 28. října 1918.
Já za hlavní příčinu považuji návrat „našeho císařpána“ k panovačnému vládnutí: Když se Franz Josef odhodlal za každou cenu národům vnutit svou vůli, byli našinci mj. hnáni na válečná pole, aniž by věděli proč. Pak byli označováni za příčinu válečných neúspěchů monarchie či odsuzováni „za velezradu“ jako Kramář a Rašín, ač dodatečná prošetření jejich vinu nepotvrdila. Tresty smrti padly a byly vykonány i za názory náhle vydávané za „nesprávné“.
Takové jednání řada našinců hodnotila jako návrat „doby temna“. Jedni šli proti monarchii bojovat se zbraní, jiní organizovali odstavení dynastie od moci. Bylo třeba zorganizovat Sokolstvo, zabránit zásahu u nás umístěného vojska, rozhodnout co provést první den a co později, co v jednotlivých oborech (správní, finanční, obchodní atd.), co v Praze a co v krajích…
Úspěchy vojenských jednotek odboje umožnily politikům v zahraničí získat souhlas vládců států Dohody s obnovou Habsburky likvidované české státnosti a se začleněním českých zemí třeba do Demokratické unie střední Evropy. Zato politici doma v létě 1918 obnovili činnost Národního výboru a pak - podle Rašínových pamětí - debatovali o zastoupení politických stran.
V říjnových dnech 1918 politici dlící v zahraničí ve Washingtonské deklaraci připomněli, že když lid ze své svobodné vůle svěřil vládu v zemi jisté skupině, může tu skupinu ze své svobodné vůle tímtéž právem sesadit; a to i v případě, že vládnoucí skupinou připravené „právo“ bude proti. 28. října 1918 politici dlící doma začali přebírat moc - pro politické strany.
Strany však nespěchaly splnit sliby politiků Října,
navazující na závěry generálního sněmu českých stavů z roku 1619, že jednotlivé
části státu budou autonomní, což bude brzdit jak choutky vládnout absolutisticky,
tak neúměrnou náročivost názorových, náboženských, jazykových či jiných skupin.
Proto už 21. září 1925 vydává Karel Čapek stať „Politikum“ o ponižování
našinců tentokrát našimi politickými stranami. Čapek navazuje na Washingtonskou
deklaraci z října 1918 slovy: „je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám;
proti vládě stran; proti hlasovací mašinérii; proti inkompetenci; proti politice
za zavřenými dveřmi; proti všemohoucnosti výkonných výborů; proti našemu
ponížení; proti úpadku demokracie. My, pouzí občané, nechceme vládnout; my
chceme jen důvěřovat. My můžeme znovu a znovu zkoušet, než se najde
politický systém hodný naší důvěry; ta jediná možnost a to právo nám ještě
zbývá; a bylo by politickou letargií, kdybychom toho práva neměli užít v této
neslavné době.
Říjen 1918 nezabránil tomu, aby opět dostali k moci lidé odhodlaní za každou cenu vnutit našincům svou vůli; místo autonomie prosadit centralizaci, a zvát „demokracií“ to, co připomíná „dobu temna“. Říjnová Masarykova Washingtonská deklarace i pozdější Čapkovo Politikum však našincům stále připomínají, že mají vůči vládnoucím lidem jisté právo a snad i povinnost.
Odkazy:
Washingtonská deklarace (18. 10. 1918) https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/washingtonska-deklarace-18-10-1918/
Česká konfederace 1619 https://mistareformace.cz/cs/m/ceska-konfederace-1619
Karel Čapek: Politikum https://www.lidovky.cz/nazory/karel-capek-politikum.A110908_125303_ln_nazory_glu
Žádné komentáře:
Okomentovat