Nelze popsat historii tak, jak se vskutku stala, neboť nikdo nemá informace o všem, co se kdy událo, ale z informací dostupných nebo vybraných může každý tvořit své interpretace historie. Proto mi mohou ´demokraté z řad politické třídy´ tvrdit, že před 75 lety demokraty zbavil moci 25. února 1948 ´puč´. Já zas mohu ´vědět´ od rodičů a dalších, že stranické špičky demokratů ustupovali bolševikům tak dlouho, až jim ´v Únoru´ žádná moc nezbyla.
Lid nedůvěřující bolševikům tehdy byl ´vinen´ jen tím, že na výzvu stranických špiček demokratů zachoval klid, důvěru špičkám a sobě víru, že za pár měsíců bude vývoj stejně lidem přehodnocen ve svobodných volbách. Za to, že však u nás „svobodná soutěž názorových politických stran" nadlouho skončila už Únorem 1948 a moc uchvátila jedna parta formálně rozdělená do více ´politických stran´, už nemůže lid, prezident ani ´puč´. Zlý vývoj zato měl ´požehnání´ od poslanců demokraticky zvoleného Národního shromáždění (parlamentu)!
Poslanci v krizových dnech února 1948 nejednali. Ve dnech 10.-11.3.1948 projednali programové prohlášení ´obrozené Gottwaldovy vlády´ a jednomyslně vyslovili ´vládě´ důvěru. V dubnu 1948 poslanci mlčeli, když stranické špičky zavrhli svobodné volby a zavedli jednotnou kandidátku Národní fronty. Pak poslanci schválili nové zákony a (v květnu 1948) i Ústavu tvrdící, že demokracií je i systém umlčující opozici.
K tomuto chápání historie mě nenavedli jen rodiče, ale i interpretace shrnuté Karlem Pacnerem v knize Osudové okamžiky Československa:
Pro tehdejší události většina účastníků jistého semináře v německém Frankenu odmítla použít termín „puč"; Pavel Tigrid má události za „elegantní převzetí moci" a německý historik Ottrid Pustějovský za „něco jako ´plížící se uchvácení moci´..." Autoři řady studií z roku 1968 potvrdili ´bídný, amatérský výkon předáků stran nekomunistických´. Výkon ostudný, neboť i političtí předáci v Londýně byli informování o nebezpečí vývoje, ke kterému pak došlo. Už v červenci 1943 dostali předpověď válečných cílů SSSR od mjr. Jaroslava Kašpara - Pátého z vojenské mise v Moskvě: po vítězství u Moskvy sovětští imperialisté opět zvedli hlavu, a pokud proniknou až do Evropy, pak s armádou půjdou komisaři vycvičení, aby na osvobozených územích ´vytvářeli vůli lidu´ začlenit svůj stát do SSSR nebo z něj mít sovětský ´protektorát´. Proč se po únoru neuprchlí poslanci jednotně podíleli na zločinném vývoji, vysvětlují historici i tím, že poslancům bylo ´vysvětleno´, že jejich další osud se bude odvíjet podle toho, jak budou hlasovat.
Když ten vývoj vydávali za ´puč´ ti v únoru 1948 moci zbavení demokraté, měl jsem to za jejich další selhání, neb ani dodatečně neanalyzovali, kde udělali odpůrci ´soudruhů´ chyby.
Když i dnešní bídný, amatérský výkon demokratických stranických špiček provázely řeči o ´únorovém svržení demokratů pučem´, měl jsem to za záměrné, ´soudruhy´ i dnešním premiérem propagované, „korigování informací" o prokázaných historických skutečností. Ti ´demokraté´ potlačují i fakt, že tu demokracie zahynula proto, že v době mezi volbami vládnoucí lid zachoval klid a veškerou moc přenechal stranickým veličinám.
Žádné komentáře:
Okomentovat