Na otázku „Co stálo na počátku obrovské nenávisti vůči Andreji Babišovi?" komentátorka Karolina Stonjeková odpověděla neurčitě „to už asi nezjistíme". Dva dny poté se podobně vyjadřoval i pan Petr Holec. Podle mne však na počátku bylo rozhodnutí pana Babiše nevstoupit do zavedené politické strany, ale „soutěžit“ se zavedenými stranami v čele vlastní strany/hnutí.
Strany s mandátem ze svobodných voleb u nás respektují letitý ústavní princip, že politický systém je „volnou soutěží politických stran odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Jak však může vypadat „volná soutěž“, neomezená na soutěž politických myšlenek, popsal už roku 1926 Karel Čapek v povídce Skandální aféra Josefa Holouška. Nevinný a vážený občan Josef Holoušek byl zařazen do „soutěže“ tím, že byl jistou stranou navržen do komise na stavbu nové školy. Pak ho příznivci strany protivné začali neurčitě obviňovat z „amorálnosti" – z „nejzvrhlejších zločinů proti mravopočestnosti a proti bezpečnosti života“. Holoušek trpěl, zato příznivci strany protivné žili spokojeně a za výmysly se neomluvili.
Tento způsob „politického soutěžení“ podle mínění mých rodičů pak pomohl zdejším bolševikům při uchvacování absolutní moci; a k zrůdnostem vedl v mnoha zemích. Proto politici řady států deklarovali a českoslovenští i uzákonili, že nikdo nesmí být vystaven svévolným útokům na svou čest a pověst a každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. Protože u nás zákon nebyl dodržován, signatáři Charty 77 - často straníci při vnitrostranickém boji odstrčení od moci - upozorňovali svět, že nežijeme v právním státě.
Po tzv. „pádu komunismu" se i signatáři Charty 77 dostali k moci. Navzdory heslu, že ´pro všechny je Občanské fórum´, byla favoritem prvních svobodných voleb širší platforma křesťanských politických proudů organizovaná poslancem Josefem Bartončíkem, který se jako poslanec už před „pádem komunismu“ vzepřel ´doporučení hlasovat jednotně´. V době, kdy už zákon zakazoval vést předvolební kampaň, v televizi označil J. Bartončíka neurčitě jako ´spolupracovníka StB´ Jan Ruml, signatář a mluvčí Charty 77 a náměstek ministra vnitra. Rumlova akce podpořená Václavem Havlem odstartovala dodnes de facto neuzavřenou ´skandální aféru Josefa Bartončíka´. Přestože se nikdy neobjevil důkaz, že by Bartončík někomu ublížil, jsou ctěni ti, kteří Barončíka doživotně ponížili.
Protože podobné „skandálních aféry“ pak postihly mnoho lidí, zkusila jim oponovat Zdena Salivarová-Škvorecká. Vybrala „pravdivé příběhy“ lidí, mnohdy postižených jak svévolí ´komunistické´ moci, tak společenským odsouzením po zveřejnění ´Cibulkových seznamů´, do čtyřsetstránkové knihy Osočení a v ní napsala mj. „také jsem poznala, kdo je člověk chtivý druhého ranit, ačkoli o něm vlastně nic neví, a tak se bez váhání chytá estébácké špinavosti.“
Když začalo veřejné osočování Andreje Babiše coby ´agenta Bureše ze seznamu´, pochopil jsem to jako „volnou soutěž“ stran i proto, že hlavní postavou prvních mně známých veřejných osočujících akcí byl hudebník Zbyněk H., veřejně hrající pro ´zavedenou konkurenci´ TOP 09. Protože TOP 09 i Zbyněk H.) byli jistým způsobem spojeni s jiným ´agentem ze seznamu´ Jaromírem Štětinou alias ´agentem Plavcem´ - Štětina byl místopředsedou senátního klubu TOP 09 s podporou Starostů a pak euposlancem – zapůsobilo osočování nejen na mne i jako akce ´zloděj křičí chyťte zloděje´. Do třetice mám takové „soutěžení“ za zvláště nešťastné proto, že přispělo ke zmatení mnoha lidí. Ti osočují jako ´estébáky´ lidi ´ze seznamů´, zatímco skuteční příslušníci StB, kteří terorizovali vyhlédnuté „vnitřní nepřátele režimu“, žijí v klidu.
Žádné komentáře:
Okomentovat