I západně od Ukrajiny je demokracie

 Poznámka k únoru 2022:

Prezident, vyvěšovatelé ukrajinských vlajek i média směrují naši pozornost na východ. Přitom i západně od Ukrajiny demokracie rozkvétá, byť s vadou nejen kosmetickou. Například ve Francii, t. č. předsednické zemi EU:

Slzný plyn, obušky, kopance. Policie rozhání demonstranty na bulváru Champs-Élysées (Jitka Zadražilová, Novinky) 12. 2. 2022  https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/policie-rozhani-demonstranty-na-bulvaru-champs-elysees-40386984

Francouzská policie slzným plynem, obušky a kopanci rozhání na bulváru Champs-Élysées demonstranty vyjadřující nesouhlas s protikoronavirovými opatřeními. Vozy z takzvaného konvoje svobody, jimž se podařilo navzdory hlídkám dostat na bulvár a k Vítěznému oblouku, odtahují, uvedla televize BFM TV. Zatím bylo zatčeno 44 osob, někteří měli u sebe nože, kladiva a kanystry s benzínem, další měli praky...

Tato Francie dneška mi připomíná Sovětský svaz včerejška, jak ho znám z šedesátých let. Hodní lidé, ale zlí mocní, kteří jako kdysi feudálové nechtějí, aby lidé bez jejich souhlasu měnili místo svého výskytu.

Zlé jsou i zprávy z Kanady, kam emigrovávali našinci jako Milo Komínek, autor knihy I pod oblohou je peklo.

Kanadská policie brutálně rozehnala protestující z Konvoje svobody v Ottawě. (23.2.2022) https://paralelne.cz/2022/02/23/kanadska-policie-brutalne-rozehnala-protestujici-z-konvoje-svobody-v-ottave/

Policie o víkendu brutálně rozehnala blokády řidičů kamionů v kanadském hlavním městě Ottawě. Po masakru v Paříži, po kterém byly desítky lidí zraněny a stovky zatčeny, je to další případ, kdy shromáždění proti covidismu byla takto drasticky rozehnána.

Policie po výměně svého šéfa a po vyhlášení stanného práva rozjela o tomto víkendu v Ottawě největší policejní manévry v kanadské historii. Nejprve celý střed hlavního města obklíčila tisícovkami policistů, které svezla z celé země, a potom zahájila útok pomocí obušků, slzného plynu, obrněných transportérů a policistů na koních, kteří brutálně najížděli do demonstrantů.

Po celodenním boji se bezpečnostním složkám postupně podařilo vyklidit střed metropole, včetně ulic kolem parlamentních budov, kde vzniklo provizorní kamionové tábořiště. Celá policejní akce nápadně připomínala vyklizení náměstí Tchien-an-men v Pekingu v červnu 1989. Bagry a buldozery strhávaly provizorní přístřešky a stovky policistů rozbíjely okna automobilů a postupně do nich násilím vnikaly a odtahovali je z města…

Rozkvétá i změně podrobená demokracie česká. Vládní strana držící post šéfky Poslanecké sněmovny jen v únoru 2022 získala od Petra Holce dvě anticeny ‘nejhloupější lenochod’ a navíc i označení ‘soudružská strana’. Neřádí však sama. Přestože Ústava stále ještě říká, že cenzura je nepřípustná a státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, vláda dala osmi webům vlastní „špatné hodnocení" a „na základě vládního doporučení" pak byly weby zablokovány. Pachatelé se k činu nehlásí, občané jsou dezinformováni sdělením Hm… tato stránka je nedostupná. Vládní pachatelé svůj čin nezdůvodnili, čímž posílili podezření, že nejsou správci demokratického právního státu, ale politiky aktivistickými. Tedy takovými, kteří zasahují tam, kde vidí nebezpečí, zákon nezákon; jak jednali už bolševici, fašisté, nacisté. Podezření z aktivismu moci posílil i nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Stříž už jako vojenský prokurátor a člen KSČ pomáhal posílat lidi do basy. Nyní podle Stříže, podobně jako za nácky vyhlášeného stanného práva, má být schvalování akce Střížovi nemilé i bez stanného práva trestné - zatím „jen" vězením až tříletým.

I když s vůdci oprávněně hrozíme na východ, je zjevně třeba sledovat vývoj kolem sebe i na Západě. Napadají mi slova, která zpívávala Hana Hegerová  proč je to tak čí je to vlastně vinou, že tu i tam má demokracie vady. Odpověď nabídl Václav Klaus aspoň na otázku, proč se dění v Kanadě premiéra Trudeau podobá zprávám z autoritářské Číny – podle zdokumentovaného amerického článku už při volební kampani roku 2013 Justin Trudeau jako zemi nejsympatičtější, která je mu vzorem, označil Čínu, neb když se tam premiér pro něco rozhodne, tak se to stane!!! Co v mládí obdivoval, k stáru dělá. Kdo je teď vinen, voliči nebo premiér? To je v novověkých demokraciích otázka už skoro tak klasická jako ta, co bylo dřív - slepice nebo vejce.

O Únoru

 Je únor 2022 a výročí různě vnímaných událostí z roku 1948. Ty KSČ vydávala za ‘vítězství pracujícího lidu’ 25. února 1948, současná veřejnoprávní ČT informuje o únorovém puči či násilném únoru, ale nejen mí rodiče mluvili o Únoru jako součásti dlouhodobého procesu, který i u nás demokracii založenou na diskusi a vůli zástupců občanů zvolených ke správě země dospět k dohodě nahrazuje ‘demokratickým’ úsilím o zničení protivníků.

Já si pak ověřil i v historické literatuře⃰⁾, že zdejší bolševici byli už v roce 1947 peskováni Informbyrem, že ještě neovládli stát a občany. V to, že by bolševici získali absolutní většinu při volbách na jaře 1948, prý věřila jen parta kolem M. Švermové, proto Gottwaldova KSČ vsadila na změnu. Nové slogany připomínaly jak dnešní mainstreamové informace o kanadských kamioňácích, tak slova dnešní EU proti ‘nenávisti’ a ‘dezinformacím’. Bolševik vnitrák V. Nosek prosadil, co dnes chtějí komisařky Uršula a Věra a ministr Vítek. Už před rokem 1948 byli stíháni mimo jiné ti, kteří znehodnocovali slogan Sovětský svaz náš vzor svými vzpomínkami na sovětskou skutečnost - prý šlo o ‘dezinformace’ a ‘projevy nenávisti’ k dělnické třídě v SSSR vládnoucí. ‘Boj proti dezinformacím’ nabyl jednoho vrcholu právě v únoru 1948 - aktivisté nedovolili šíření nebolševického tisku prý nezaručujícího ‘správnost informací’; svobodně byly šířeny informace, že ‘reakce’ chce poškodit lid. I proto došlo k mimoparlamentní podpoře KSČ manifestacemi, sjezdy a akčními výbory těch, kteří uvěřili médiím. Bolševiky tehdy podpořila i ‘reakce’, když své podporovatele uklidňovala a její poslanci nežádali o schůzi parlamentu.

Únor pokračoval i po únoru. Nezákonné řádění aktivistů Akčních výborů Národní fronty bylo prohlášeno za zákonné zákonem 213/1948 Sb. V dubnu 1948 ÚV KSČ upravil způsob voleb - zástupci všech složek společnosti od straníků přes ženy po filatelisty budou na společné kandidátce. To ‘odstranilo neduh’ dosavadních voleb, při nichž hlasy pro některé méně úspěšné kandidátky propadají. To, že každý má zastupitele a žádný hlas nepropadá, se stalo podkladem pro slogan, že diktatura ‘proletariátu’ je nejvyšší formou demokracie.

Pro hodnocení Února, resp. procesu, o kterém mluvili rodiče, lze použít i slova, kterými Jefim Fištejn letos popsal současnost: Tolik je jasné, že ke správě věcí veřejných se dostaly zcela jiné vrstvy obyvatelstva, než si teoretici představovali. Co je a co není skutečnou demokracií, dnes určují lidé z řad pokrokového oligarchátu…  Oni jediní vědí, do jaké míry regulace brzdí společenský rozvoj a kdy se stává hlavním nástrojem pokroku. Není divu, že lidem z reálného sektoru je v novém pojetí přiřknuta role opaku předvoje, tudíž role zaostalé a zpátečnické společenské spodiny.

Rozdíl vidím v terminologii. J. Fištejn mluví o lidech z řad pokrokového oligarchátu, zástupcích Big Tech, zábavního průmyslu, mediální obsluhy a jiné intelektuální ochranky. V době poúnorové se mluvilo o ‘věrchušce’, těch v věrchu, nahoře. Zdejší ‘věrchuška’ proslula především tím, že lid jí ‘volil’, ale nemohl jí věřit, ona však poctivě plnila směrnice přicházející zvenčí.

⃰) Hlavní pramen: Karel Pacner: Osudové okamžiky Československa

Jazyk může být zbraň

 Desítky let před Listopadem a pár let před Pražským jarem, podle dnešního obecného povědomí v čase děsné perzekuce Václava Havla, vyšla na gramofonových deskách scéna ze závěru Havlovy Zahradní slavnosti s myšlenkou
A dnes už není doba statických a neměnných kategorií, kdy A bylo vždy jen A a B vždy jen B. Dnes dobře víme, že A může často zároveň být B a B zároveň A. Že B může být nejen B a ale i A a C…

Já hru tehdy neznal, ale ta slova jsem vítal jako žádoucí upozornění, jak jsou slova také užívána jako studená zbraň na manipulaci s lidmi. Vždyť bolševici si pomáhali i tím, že někdy antifašisty nazvali i fašisty a pravdu i nebezpečnou dezinformací. Stávka byla pro bolševiky zároveň spravedlivou zbraní dělníků (tam, kde usilovali o moc) i sabotáží proletářské revoluce, kontrarevolucí (po uchvácení moci). Václav Havel v opozici na tuto zbraň upozorňoval vícekrát. Ve Slovu o slovu i v dokumentech Charty 77, které informovaly, co přesně jsou lidská práva. Jako aktivista Charty 77 Havel věděl jako Otcové zakladatelé USA, že Listina práv (The Bill of Rights) je soupisem omezení kladených na mocné - co oni nesmí dělat ani s podporou ‘většiny’.

Pak ‘bolševik padl’. Řada aktivistů Charty získala moc a činnost Charty byla ukončena. O řeč bolševiků se pak zajímal snad jen Petr ‘Fidelius’ Palek, který varoval, že jazyk je nástrojem dorozumění či přesvědčování, ale i nástrojem moci. Moci, které nejde o šíření myšlenek, spíše naopak, o ochromení samotné schopnosti myslet. Já občas vyčítal V. Havlovi mlčení, když podle mne bylo třeba lidem zopakovat význam základních pojmů.

Třeba pojmu demokracie. Havel i další správci státu mlčeli, když proti tezím TGM demokracie je diskuse a každý občan ví, že stát jsem i já Špidlův ministr spravedlnosti postavil své stát si může dělat s občany co chce; a spolek právníků pak ministra ocenil jako ‘právníka roku’.

Pokud jde o lidská práva, mlčením se přešlo, že pojem lidská práva mění význam jako kdysi slovo stávka. U nás aktivisté s podporou moci ‘chrání lidská práva’ sledováním, zda sami lidé neporušují svá práva potrestání hodným způsobem. Zjevně už tu neplatí poučení ze zrůdného šíření ‘evropských hodnot’ vtělené do Všeobecné deklarace lidských práv, že lidé mají všechna práva bez ohledu na své politické či jiné smýšlení, a že ‘viníky’ mohou být jen jednotlivci a to až po řádném a právoplatném odsouzení. Pokračují staleté snahy za pomoci státní moci vypudit ze společenského dění skupiny lidí, které mají od úřadů či aktivistů nálepku ‘závadoví’ (dříve antisocialistické síly, dnes komunisté, extremisté, trollové, antivaxeři…).

Ač v duchu rady Karla Čapka pracovat proti vládě stran v Listopadu zazněl slib, že země bude spravována odborníky, byla obnovena vláda straníků, někdy kvalitních jako dnešní premiér. Tomu - podle prof. Kellera - prokazatelně selhává paměť a má vážné problémy s orientací. My přesto máme věřit, že z centra zachrání demokracii, právo, zdraví občanů a ochrání i planetu.

Mnozí však jsme přesvědčeni o opaku. Že právo je vypínáno; že republika takovou krizi dlouho nezažila; že se vláda k lidu vrátila, ale zanedlouho proběhl převrat. Že převrat proti demokracii je třeba vyšetřit a oklamání lidu se stává prioritním úkolem všech západních vlád. Západ podle mne připomíná USA z románu Ayn Randové Atlasova vzpoura – Ameriku rozkládanou povinnou solidaritou a postoji viditelně humánními a morálně správnými.

Randová žila skoro deset let pod sovětskými bolševiky a zkušenosti přenesla do románu. Vylíčila celkem přesně, co jsem prožil i já u nás. Lépe než existující ústavy plné ‘odborníků’ ta žena ukázala, jak se jazyk jako zbraň dá užívat a jaké to může mít následky.