Nechte sudetské přijet, ale…

   Na pozvání z. s. Meeting Brno má být v květnu 2026 v Brně sjezd sudetských Němců. Sjezd těch po pádu Třetí říše odsunutých do německé domoviny, a jejich potomků. K masovému přesunu lidí, ve XX. století nijak výjimečnému, tehdy došlo poté, co i lídři vítězných států uznali, že až na výjimky už tu nebude možné soužití našinců s Němci. Vždyť i informace o Pochodu smrti v Hradci nad Moravicí citují prosbu umírajícího vězně „až dojde k zúčtování, nenechte z nich na živu ani nemluvňata". 

   K řadě úděsných činů tehdy mohlo dojít jen proto, že mocní Třetí říše s pomoci tehdy respektovaných vzdělanců zničili sousedské vztahy, respekt a soucit se všemi, kdo byli vypovězeni z národního společenství. V lednu 1933 ještě byli všichni Němci jedním národem, ale pak režim některé z nich označil a vyvrhl.

   Podobný proces vylučování ze společenství nyní probíhá i u nás, a mně vadí víc než možný sjezd Němců. Od roku 1989 jsme se přece měli všichni snášet, ze společenského dění neměli být vylučováni ani hybatelé zavrženíhodného režimu, odpuštěno bylo (25.11.1989 na Letné) i těm, kteří ještě před pár dny mlátili lidi na Národní.

   Za premiéra prof. PhDr. Petra Fialy, Ph.D., LL.M., dr. h. c. je řada našinců označována a vypuzována ze společenského dění. I člověk prezidenta - arm. gen. v.v. Ing. Petra Pavla, M.A. - právník plk. Mgr. Otakar Foltýn, jasně prosazuje odklon od Masarykova chápání demokracie, že každý občan může říct i já jsem stát.

   Proces podporují respektovaní vzdělanci hlásající jako slogan Třetí říše, že ne každé stvoření s lidskou tváří je člověkem. JUDr. Pavel Kosatík prohlásil na veřejnoprávním rozhlase velkou skupinu lidí za odpad (a byl vyznamenán prezidentem (Pavlem). Kněz PhDr. Jan Jandourek, Ph.D. hlásá, že může být člověk hnojem a hlasování hloupé.

   Lidé tím vychovávaní už plní sociální sítě samosoudy a lynčováním „(ne)lidí“. Já proto píši:
Nechme sudetské přijet v dobrém, ale vzepřeme se zrůdné politice „elit“ podobné té, jíž se nevzepřeli odsunutí. Jinak i nám bude možno říct „soužití s vámi už je nemožné“.

---

P.S.: Zhodnocení dění v Třetí říši, jež podporovali i renomovaní vzdělanci, např. filosof Martin Heidegger a teolog Gerhard Kittel, je převzato z knihy americké profesorky, historičky nacistického Německa: Claudia Ann Koonz Svědomí nacizmu

Související texty zde:
Hrozba komunismu? 
Co opravdu přinesl Listopad 1989? 

Hrozba komunismu?

   Když jsem byl malý, učili nás, že naše generace jako první bude znovu žít v komunismu. Společnost naváže na dávné občiny, v nichž si nikdo nepřivlastňoval půdu, zdroj obživy – ta patřila všem a o výnosy z ní se „občané“ dělili. Společným zájmem všech mělo být rozumné soužití zahrnující i pořizování a využívání zdrojů, jak je tomu v (izraelských) kibucích.

   Pak jsem žil v ´reálném socialismu´, v němž aparát Strany nesocialisticky ovládl i zdroje obživy, a pracující mu vyčítali, že parazituje na jejich práci – ať žije KSČ, ale za své, upravil si lid povinné dogma. Strana nevedla lid k slibovanému soužití, ale k víře kdo nekrade, okrádá rodinu. 

   Protože ve škole i v zaměstnání jsem musel vše charakterizovat přesně, byl jsem po 17.11.1989 nepříjemně překvapen, když lepší lidé začali tvrdit a uzákoňovat, že má generace v komunismu žila, a to do 17.11.1989.

   Pak nová moc, zrozená z revoluce s lidskou tváří, ukázala tvář předrevoluční ! Podobně jako KSČ po volbách r. 1946 i ona „zapomněla“ plnit program, který jí získal důvěru velké části společnosti. Mj. dál ohrožovala společnost nešvary, které podle Občanského fóra vedly do krize, a nechala uzákoňovat a propagandisty omílat, že společnost do krize vedl a stále ohrožuje komunismus.

   Navíc boj proti komunismu dává za pravdu např. doc. Milanu Kubrovi, že demokratická politika může být politickým divadlem. Vždyť letos zákonodárci zakázali symboly, které lidem neublížily, neubližují a nejsou jen komunistické. Odborníci výdobytku revoluce, Ústavu pro studium totalitních režimů, rozjeli kampaň proti možnému pojmenování stanice pražského metra podle blízké ulice Olbrachtova. Pojmenování nevadící u ulice má vadit u metra, neboť Olbracht byl komunista podobně jako náš prezident.

   Nejsem sám, kdo má za to, že je nesprávná polistopadová změna rétoriky, jež za hrozbu vydává to, co mělo být (těžko realizovatelnou) nadějí. 

   31. 5. 2005 při veřejném senátním slyšení na téma Hrozba komunismu?  zdůraznil o hrozbě přednášející Petr Vančura, že je správné „použit výraz „bolševismus“, a ne „komunismus“. V běžné řeči významy těchto výrazů často splývají, ale rozdíl tu je:  komunismus začínal jako utopická naděje, kdežto bolševismus byl od svého vzniku bezohledným pragmatickým nástrojem uchvácení moci, který se za idealistické představy komunismu jenom skrýval.“

   K naší předlistopadové minulosti P. Vančura uvedl: „O tomto období mluvíme jako o komunismu, ale v podstatě se jednalo o surovou bolševickou okupaci. Její důsledky a současné mutace zůstávají i dnes největším nebezpečím našeho zatím váhavého pokusu o demokracii. Je proto důležité pochopit hlavní metody bolševismu: Jsou jimi 
1)  nesmlouvavá centralisovaná hierarchická struktura moci,
2)  odstraňování potenciálních protivníků,
3)  mediální manipulace, a
4)  klamavé domácí i mezinárodní strategie tajných služeb.“

   Řeči, že naši společnost kdysi paralyzoval a dnes ohrožuje komunismus, jsou podle mne samy hrozbou. Odvádí pozornost od faktu formulovaného Janem Patočkou, že „velkým přelomem v západoevropském životě zdá se být 16. století... starost o vnější svět a jeho ovládnutí stává se dominantní...“ Proto se řada všehoschopných menšin pokouší podřídit si společnost. Využívají i P. Vančurou zmíněné metody, o nichž se dnes nemluví; a vždy vypráví, že oni i podle odborníků přináší dobro a páchané zlo je dočasné a nutné.

   Strategii okupantů popisuje i v „šedesátkách“ napsané a poté zakázané románové podobenství Ivana Kříže Pravda o zkáze Sodomy. Po 17.11.2025 uzákoněný zákaz symbolů či „ideologií“ vyprávěných bolševiky či v Třetí říši podobným strategiím nebrání.