Ke „Dni“

   Na demonstrace proti způsobu „ochrany“ českých zemí Třetí říší (formou Protektorátu) reagovali 17.11.1939 němečtí „ochránci“ nejen uzavřením všech českých vysokých škol, o němž píše Seznam, ale i dalšími zvěrstvy zejména proti studentům. Na 1200 nevinných vysokoškoláků bylo deportováno do koncentráků a 9 popraveno. Nekomunističtí exulanti informovali svět; a aby zvěrstva mocných neupadla v zapomnění, byl 17. listopad v roce 1941 (v Londýně) vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.

  Ten Den u nás začal upadat v zapomnění po „vítězství pravdy a lásky“. I wikipedie potvrzuje, že noví zástupci lidu jej začali vydávat za svátek „komunistický“ a chtěli jej zrušit. Podobně jako bolševici změnili kalendář. Jako bolševici z 28. října, Dne vyhlášení republiky, udělali Den znárodnění; noví zástupci lidu Mezinárodní den studentstva nahradili Dnem boje za svobodu a demokracii. Přes protesty části dospělých se zásluhou zástupců mládeže Mezinárodní den studentstva vrátil do kalendáře v roce 2019. Den boje za svobodu a demokracii však v kalendáři zůstal. Došlo k absurdní situaci: Když ve světě mnozí zvážní a zamyslí se nad způsoby mocných, u nás propukají organizované oslavy.

   Oslavy nejpodivnějšího z řady vystoupení proti způsobu, jakým KSČ vedla společnost k slíbeným světlým zítřkům v komunismu. Vždyť 17. listopadu 1989 „bojovala“ i KSČ - povolením pietního aktu ke Dni studentstva a nasazením minimálně jednoho estébáka Ludvíka Zifčáka. Oslavováni jsou ti, kteří se po pietním aktu pod Vyšehradem nezastali zatýkaných (minimálně Johna Boka) a na Národní se pak nikdo nezastal jich. Bojovala i důvěryhodná západní média - radikalizovala nás lží o smrti studenta Martina Šmída.

   Po tom „boji“ i dělníci (zejména generální stávkou 27.11.1989) dali jasně najevo, že už nejsou oporou vládnoucí vrstvy. I dokument Občanského fóra „Co chceme“ potvrzuje, že tehdejší boj byl veden proti způsobům, jakým bylo lidem vládnuto. Kladu si otázku, do jaké míry je i mojí vinou, že některé pro mne nepřijatelné způsoby vládnutí se nyní vrací:

   Nejen premiér s prezidentovým Foltýnem kopou příkopy mezi lidmi. Nejen mládežníci jedné strany už mají vybráno, kdo musí viset. A je svolávána demonstrace podporující tento způsob demokracie jako příkladný. 

´Elity´ a fašismus dnes

   9. listopad je Mezinárodním dnem boje proti fašismu a antisemitismu. Boj proti fašismu sice politici již v roce 1945 prohlásili za vyhraný a vítězství dostalo i pomník, přesto naše ´elity´ i v minulých dnech politicky jednali podobně jako dříve fašisté.

   Příkladem je např. spuštěná kampaň Spolu děláme, co je třeba. Ač Fialova vláda rekordně zadlužuje zemi, v rámci kampaně premiér s vyhrnutými rukávy tvrdí mj. Snížili jsme deficit o 180 miliard Kč. Kampaně vydávající neúspěch za úspěch, nedostatek za dostatek, černé za bílé, jsme já i budoucí historik Petr Placák poznali v provedení bolševiků. Nejprve jsme je považovali za pouhé lhaní. Placák jako historik ÚSTR pak zdůraznil, že „předstírání, zastírání, utajování mají účel samy o sobě: je to základní hodnota, která pomáhá udržovat systém v chodu. To je jedno z tajemství, jež totalitní režimy obestírala.“

   Takové teatrální kampaně přispěly k tomu, že Placák mohl zhodnotit Gottwaldovo Československo jako fašistický stát. Je smutné, že nyní politologové jako Petr Holec kampaně znovu vydávají za obyčejné lhaní a utajují, že jde o základní hodnotu totality.

   Zavrženíhodné také je, že současní údajní ´obhájci pravé svobody a pravé demokracie´ oživují i šovinismus, jehož jednou formou je antisemitismus. Šovinismus oživují i v té snad nejzrůdnější nacistické formě, založené na ´mantře´ „ne každá bytost s lidskou tváří je skutečně člověkem“. Sám prezident Pavel udělil Medaili za zásluhy 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury JUDr. Pavlu Kosatíkovi, který na veřejnoprávním rozhlase v pořadu Zity Senkové prohlásil část lidí za „odpad“. Ze své kanceláře převelel Pavel do podhradí právníka Otíka Foltýna učícího protiprávně, že v ´pravé demokracii´ část občanů jsou jen zvířata, která by měla být oddělena příkopy.

   Proti těmto i dalším od fašistů převzatým „hodnotám“, například proti šíření atmosféry strachu, bojujme nejen 9. listopadu. Připomínejme současně zkušenost, že pro lid nebývá šťastný ten způsob demokracie, při níž lid při výkonu moci dlouhodobě ´zastupují´ ti, kteří důvěru většiny lidu ztratili. Zklamání občanů z podivných „soutěží politických stran“ významně napomohlo k převzetí moci fašisty v Itálii, nacisty v Německu, a bolševiky v ČSR.