Demokracie je prý systém špatný, mj. proto, že se dá snadno zničit. Já v ní přesto chci žít. Mám ovšem na mysli demokracii takovou, jaká zrodila se z odporu proti svévoli aristokracie např. v antických Athénách, kde lidem bylo společenství svobodných, vzájemně sobě rovných občanů, účastnících se přímo a osobně vlády a správy státu, a tento lid byl nejvyšší instancí i nad úřady a zákony. Touha mnohých lidí ovládat druhé a snad i svět dokázala taková společenství ničit, nezničila však touhu v takových společenstvích spolužít.
Myšlenku šířit taková společenství a takto demokratizovat i císařské Německo, zastával koncem I. světové války i prezident USA Woodrow Wilson, původně profesor státovědy. Když se Německo na ´doporučení´ všemocného generála Ludendorffa v říjnu 1918 náhle prohlásilo ´parlamentní demokracií´, Wilson si nechtěl nechat podstrčit padělek demokracie. Nestačila mu existence parlamentu, když vládlo vojenské velitelství; trval na tom, že demokracie znamená, že „lid má mocenský prostředek, jímž by mohl donutit úřady k tomu, aby se podřídily vůli lidu“.
Wilsonovu pojetí odpovídalo pojetí Masarykovo, že ´každý občan může říci i já jsem stát´. To našinci přijali a podle historiků v Československu ještě byla demokracie, když už jinde byly jen její padělky. I grázli jako Stalin, Mussolini, Hitler a další vydávali své režimy za ´demokracie´, demokracie prý lepší než ´demokracie´ s vlastnostmi, které požadovali Wilson a Masaryk. Proto napsal George Orwell, že i slovo demokracie se používá vědomě nepoctivě - grázli mají svou soukromou definici slova, ale dopouští, aby svobodní občané věřili, že mají na mysli něco jiného.
Já jsem se narodil po II. světové válce do rozehraného politického divadla, jak ´moderní demokratickou politiku´ hodnotí česko-švýcarský ekonom Doc. Dr. Milan Kubr, CSc. Podle historiků se supervelmoci Sovětský svaz a USA snažily zajistit si svůj okruh moci a v něm prosadit vlastní politicko-sociální řád, ale lidé byli informováni, obě strany usilují o demokratizaci druhé části světa. Prosovětské Informbyro organizovalo kampaň proti ´imperialistickému, protidemokratickému táboru´, jenž má za cíl „světovou nadvládu amerického imperialismu a zničení demokracie" a v Československu se i komunisté prohlásili za nejlepší ochránce demokracie. Základní články Ústavy od roku 1948 tvrdily, že republika je (lidově) demokratická a „lid je jediným zdrojem moci ve státě“; ale podle skutků bylo jasné, že Ústava je nepoctivá. Zastupitelské sbory sice existovaly, ale ´zastupitelé´ plnili úkoly zadané lídry stran Národní fronty. Trestány byly pokusy lidí naznačit úřadům, že i jinak smýšlející občané jsou stát. Dnes už nikdo nepochybuje, že padělek demokracie byl zločinný a zavrženíhodný. Názor, že lze žít, jak radili Wilson a Masaryk, tuhle éru přežil. Zněl znovu koncem roku 1989, kdy zdálo se, že zmlkli ´elitáři´, kteří „ví“, jak lid musí žít.
Zazněl, dozněl, a grázli ´elitáři´ ožili, říkám si především od doby, kdy na premiérský stolec obsazený kdysi ´ochráncem demokracie´ Klémou Gottwaldem usedl obdobně onálepkovaný Péťa Fiala. Slovu demokracie je opět podsouván význam, že nemůže každý občan říci i já jsem stát, protože by to ohrozilo demokracii.
---
Prameny: Jan
Pinz: K podstatě demokracie
Sebastian Haffner: Německá revoluce 1918-1919
J.M.Roberts: Dějiny světa. Dvacáté století
Immanuel Geiss: Dějiny světa v souvislostech
Milan Kubr: Průvodce politickým divadlem
Žádné komentáře:
Okomentovat