Už 81 let je v řadě zemí světa 17. listopad významným dnem. Roku 1941 Mezinárodní studentská rada vyhlásila 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva a tím nejen studenti vyjádřili svůj postoj ke staletému sporu vedenému i v druhé polovině třicátých let XX. století ve střední Evropě: V Německu strana především mladých lidí, nacionálně socialistická německá dělnická strana, znovu prosazovala nesmiřitelný princip augšpurského míru ´jedna říše, jedno myšlení´. Využívala přitom nejednoznačnosti pojmů a vydávala se za důvěryhodné ´liberální demokraty´ zbavující společnost zla. Lidé měli přijmout jednotný názor (Weltanschauung) a odchylky od něj - dnes zvané ´antisystémové názory´ - nebyly přípustné. V sousedním Československu - jako v českých zemích už za ´reformace´ - se bez ´jednotného názoru´ obešli a i názoroví ´protivníci´ dokázali nějak spolupracovat.
Když bylo Československo poprvé rozbito a z jeho části se stal ´Protektorát´, se němečtí ´ochránci´ moc zlobili, že se Češi ještě nechovají jako řádní občané Říše. 28.10.1939 i esesáci potlačovali pokojné projevy názorů podle nich ´antisystémových´. Když se Češi ´nepolepšili´ ani při listopadovém pohřbu studenta Opletala, shodli se mocní v Berlíně s Rakušanem z Brannau (Hitlerem) na potrestání i těch Čechů a zvláště studentů, kteří nic neprovedli. 17.11.1939 začaly represe - byly zavřeny všechny české vysoké školy, studenti byli zatýkáni, popravováni, vězněni i v koncentrácích se smrtelnými následky. O akci ´německých ochránců´ informovali svět českoslovenští exulanti a Mezinárodní studentská rada zaujala výše zmíněný postoj.
Přestože po obnovení Československa bolševici vše západní vydávali málem za dílo ďáblovo, na západě vyhlášený Den studentstva uznávali. Povolili i pražskou připomínku událostí ze 17.11.1939 padesát let poté; ale prý s podmínkou, že po vzpomínkové akci účastníci nepůjdou hromadně do centra. Co se 17.11.1989 po akci událo, znám ze svědectví vysloveného při pozdější replice ´návratu´. Lidé byli zastaveni ve Vyšehradské ulici a pár jich bylo zadrženo; ostatní se zadržených nezastali a pokračovali na Národní, kde se nikdo nezastal jich.
V roce 1989 nešlo o první násilí moci proti
lidem, ale toto bylo doplněno o šíření nepravdivého ´názoru novináře
disidenta´ o smrti studenta Šmída. V dalších dnech na řadě jakýchsi
Hyde Parků zněly ´antisystémové názory´, a 27.11.1989 proběhla generální
stávka (na mém pracovišti s účastí 90%) podporující mocenské změny. Změny
mocenské, jak potvrzuje wikipedie, provází změněný postoj moci k Mezinárodnímu dni studentstva a způsobu
spolužití.
Noví ´zmocněnci lidu´ proti Mezinárodnímu dni studentstva brojili. Uzákonili 17. listopad jako Den boje za svobodu a demokracii, intenzivně připomínaný a propagovaný, a Mezinárodní den studentstva z kalendáře vypadl. Zdůvodňovali to tím, že Den vyhlášený na Západě byl ´svátkem komunistickým´. Jejich akce nezůstala bez reakce a roku 2019 se novelou zákona Mezinárodní den studentstva vrátil do kalendáře významných dnů, přestože i mně přišla výzva, ať podepíši text Klubu na obranu demokracie proti novele brojící. 17. listopad stal ´dvojím svátkem´ - Dnem boje za svobodu a demokracii a Mezinárodním dnem studentstva.
Ten drobný úspěch ztrácí na významu při zjištění, že i v podruhé rozbitém Československu se daří nutit lidem v úvodu zmíněné ´soužití po německu´. I letos z ´veřejnoprávní´ televize slyšíme, že staří patří na výminek a stát mají přeorganizovat mladí. Proti právu mít ´antisystémový názor´ brojí mocní tu- i cizozemští a Rakušan z Kolína. Využívají přitom nejednoznačnosti pojmů a označují sebe za důvěryhodné ´liberální demokraty´ zbavující společnost zla.
Žádné komentáře:
Okomentovat