K státem organizovanému vzdělávání jsem nastoupil sedm let před uzákoněním tvrzení, že „shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu“, v době dnes už vydávané za ´komunismus´. Tehdy mlčely zbraně armád, protože parlament válku nevyhlásil, ale podle propagandy tu zuřila nelítostná ´válka´ s agresivním západním imperialismem a jeho pomahači. Lidé nepracovali, ale ´bojovali´ o zrno, uhlí či ocel a pracovními úspěchy ´zasazovali rány imperialistickým štváčům´; a ´na troskách starého světa´ se měl zrodit nový člověk. V atmosféře strachu vybičované i politickými procesy ani vzdělávací instituce nemohly ´sabotovat úsilí lidu´ a poskytovaly žákům a studentům ´žádoucí´ obraz světa vytvořený tendenčním výběrem fakt.
Ale pár let po změně vládce v Sovětském svazu už přicházely i informace jiné než dosud, nejen o ´milované Straně´ a ´nedobré´ první Československé republice. Setkávání s běžnými studenty na Ukrajině a v Gruzii mi opravilo naučené názory na Sovětský svaz. Ukázalo se, že pravdou je často opak toho, co nám bylo organizovaně předkládáno k uvěření. Učitelky a učitele jsem začal považovat za následovníky pobělohorských jezuitů; byli vzdělaní a pracovití a jejich hlavním úkolem byla ´výchova nových našinců´. Ti ´noví´ na rozdíl od předchozích generací měli ´ve víře´ následovat svého vládce a jiné názory pokládat za zločin, ne za podnět k diskuzi. Kdybych tehdy neměl dost času (do)vzdělávat se, především přemýšlet a vstřebávat protichůdné informace, nejspíš bych se stal polovzdělancem žijícím v dezinformačním prostředí, jak varoval už za mých školních let např. Theodor W. Adorno zkoumající totalitní tendence a zotročování lidí v demokratických uspořádáních.
Více než půl století poté už ´výchova´ nepředkládá jen tendenční výběr fakt – zveřejnění ´historie, která se ve skutečnosti neudála´ obhajoval mladý šéfredaktor zdarma rozdávaného časopisu ´právem zveřejnit svůj názor´. Pištíka z Farmy zvířat, který dělá z černého bílé, mi připomíná i někdejší redaktor, dnes ´profesor politologie´ a vrcholový politik, když tvrdí „z Východu nikdy nic dobrého nepřišlo, musíme se politicky orientovat na Západ“. Vždyť první velká kulturní centra na Zemi vznikla na Východě, i první rozvinutá kultura na evropské půdě (antické Řecko) měla orientální kořeny, a Evropa ještě ve svém středověku zůstávala vůči velkým kulturním centrům starověkého Východu periferií. Z východu zbolševizovaného přišla i československá armáda osvobozující nejen Ostravsko. A pokud jde o Západ, jeho ´politika´ byla rozmanitá. Já ´Pištíkům´ navzdory chci i o ´Západě´ připomínat skutečnosti dnes zapomínané.
