Duch padesátých let kdysi a dnes

 

Doba štvanic na jednotlivce i skupiny osob, která u nás začala po obnovení Československa a často jí říkáme krutá padesátá léta, nebyla výjimečná v civilizované Evropě od roku 1900. Například německý císař Vilém II. vyzval vojáky vysílané do války nemějte slitování… zapište se do historie stejně jako Hunové, Hunové přitom jsou spojováni s extrémní krutostí a barbarstvím. Pak císař nechal lid strašit ‘osvětou’ o nebezpečí, jež hrozí západní civilizaci ze strany civilizace Hordy,… to znamená mongolské moskevské civilizace… Tato neorganizovaná asiatská záplava chce podobně jako poušť svým pískem zasypat naše obilná pole. I vinou císaře roku 1914 zmocněnec amerického prezidenta hodnotil Evropu slovy militarismus prostě zešílel… vládne tu příliš velká nenávist…

Roku 1917 Leninovi bolševici slíbili lidu mír, a proradně začínali štvanice. Jejich oběťmi se stali mnozí z těch, kteří s bolševiky spolupracovali; popsal to Jan Slavík v knize Leninova vláda. Později nacisté zaujali tezí, že není dobré štvát lid proti více nepřátelům najednou, proto v době štvanice na E. Beneše prý utlumili štvaní proti lidem ‘nakaženým židovským virem’.

Do Mnichova 1938 neměl tento způsob mezilidských vztahů živnou půdu v Československu. V něm lidé různých názorů dokázali spolupracovat v oblastech společného zájmu. Až po válce v obnoveném Československu začala politika založená na proradnosti a štvanicích. Proradní politici slovy spolupracovali na přípravě Všeobecné deklarace lidských práv, která měla štvanicím udělat konec, ale činy štvanice doma tolerovali či přímo podporovali. Štvanice probíhaly v padesátých letech i za normalizace, duch meziválečného Československa však nezničily. Vzájemná ohleduplnost každého k ostatním dominovala při demonstracích po 17.11.1989. Duch padesátých let však přežil Samet, rozpad Československa a změnu tisíciletí.

V novém tisíciletí jsem při Muklovské pouti v hostýnské bazilice byl svědkem, jak politikařící signatář Charty 77, kterému bolševici kdysi fakt ublížili, vyvolává konflikt s knězem – počínal si jako bolševici během štvanic proti kněžím. Jiní lidé zas byli prohlášeni za ‘odpad’ v pořadu Zity Senkové a ‘veřejnoprávního’ rozhlasu. Pak nastal únor 2022.

Jak řekl Ondřej Hejma, premiér Fiala uvalil na tuto zem válečnou cenzuru a nejvyšší prokurátor začal vyhrožovat kriminálními tresty za názory – politici tedy jednali jako jejich předchůdci startující krutost padesátých let. Slovník prokurátorů z padesátých let v únoru 2022 použili „bojovníci Sametu“ - mluvčí Charty 77 Anna Šabatová a Petr Pithart, střídavě člen a odpůrce KSČ. Podobně jako kdysi Urválek, Vieska… na Dr. Horákovou a další obviněné, teď Šabatová s Pithartem útočí na prezidenta: vaše názory jsou nesprávné, proto jste viníkem války a mnoha mrtvých, musíte za vámi spáchané zlo nést odpovědnost. Že v únoru 2022 jako v padesátých letech je i pokus o diskusi rizikovým koníčkem, ukázaly i reakce na dopis MUDr. Miroslava Macka. Mackův nesouhlas s recidivou už odsouzené politiky vyvolal jako v padesátých letech vlnu odsuzování MUDr. Macka jako špatného člověka a slouhy cizí moci…

Jaké poučení si z oživení ducha padesátých let beru? Že polistopadovou ‘osvětu’ mnozí lidé pochopili tak, že je nutno zbavit se lidí říkajících si komunisté, ale může pokračovat politika založená na ideologické nevyprofilovanosti, na proradnosti a na štvanicích.