Po dlouhá desetiletí se nerespektovala samozřejmá zásada: kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost.
Proto je země v krizi. Občanské fórum, listopad 1989
Když před pár dny proti mně sedící dáma četla tiskovinu o „Putinově válce proti našemu světu", utvrdilo mě to v názoru, že pravdou často bývá opak toho, co je nám předkládáno jako informace. „Putinova válka“ je podle mne podobná válkám vedeným „naším západním světem", a „náš západní svět“ dokáže oslavovat politiky odpovědné za strašné války.
Mnoho „našich“ politiků se dřív než Putin řídilo slovy připisovanými německému kancléři Bismarckovi, že „velké otázky“ se rozhodují „železem a krví“. Bismarck sám byl mj. 3.7.1866 při „rozhodování“ bitevním masakrem u Hradce Králové, a i dnes ho na našem území oslavují věže nesoucí jeho jméno. Roku 1900 německý císař Vilém II. 1900 vyzval vojáky odplouvající „na misi“ do Číny: „S nepřáteli, kteří vám padnou do rukou, nemějte slitování. Zapište se do historie stejně jako Hunové...“ ⃰ )
Když 28.6.1914 v Sarajevu zabili Ferdinanda, následníka Franze Josefa, bylo toho zneužilo k „řešení srbské otázky“: V Srbsku nevládla dynastie německého původu a země svou politikou překážela posilování vlivu centrálních mocností na Balkáně; ve Vídni považovali Srbsko za kverulantský státeček, který musí dostat za vyučenou. 23.7. Franz Josef v rozporu s informacemi, které měl, schválil ultimatum vinící srbskou vládu ze spoluúčasti na atentátu. Ač srbská odpověď i podle německého císaře Viléma II. byla pokornou kapitulací, která důvod k válce nezavdává, Franz Josef vyhlásil válku.⃰) Systém dříve uzavřených smluv napomohl tomu, že do války „vyhlášené Srbsku" byla do měsíce zatažena většina Evropy. Válka dala za pravdu slovům W.Churchilla, že války teď budou krutější než bývaly, neboť politici se naučili hnát do bojů celé národy. Během válečného masakru zahájeného z rozhodnutí Franze Josefa zahynulo více než 9 miliónů příslušníků ozbrojených sil a 5 miliónů civilistů; přesto byla Franzi Josefovi roku 2014 instalována v Mariánských Lázních socha, která mě celý březnový týden inspirovala k psaní tohoto přípěvku.
Po příměří z 11.11.1918 národy znechucené válkou uklidňovali i umělci Léta bídy už jsou v dálce, národové spojení učinily přítrž válce... Založená Společnost národů přijala úkol udržet světový mír; ve Společnosti však národy zastoupili politici a ve věci udržení míru byla Společnost bezzubá. Ukázalo se to už v létě 1923, kdy výstřely na neklidné albánsko - řecké hranici zneužil Ital Mussolini jako důvod k „odvetné akci“ - invazi na Korfu a útokům na Řecko. Mussolini přesto zůstal respektovaným politikem, roku 1926 obdržel československý Řád Bílého lva a roku 1938 z jeho iniciativy jednali o nás bez nás politici velmocí v Mnichově.
Meziválečná Společnost národů proslula nepsaným pravidlem všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější - menší členské státy měly malý vliv na chod a rozhodování. To akceptovala i nástupnická Organizace spojených národů a po karibské (kubánské) krizi 1962 uznala „právem“, že velmoci (USA, SSSR) nesmí být ohrožovány ze států jim zeměpisně blízkých, zatímco menší členské státy ohrožovány být mohou. Víru v tohle pravidlo, i v trik Mussoliniho, že akcím zjevně válečným se neříká válka, dnes cítím v podtextu všech prohlášení politiků zdůvodňujících násilné akce v zahraničí; i v Putinově rozkazu ke „speciální operaci“ na Ukrajině.
Politici si to mohou dovolit, neb jsou vlastně trestně nestíhatelní – proč je to tak, shrnul Oskar Krejčí v odstavci Právo, diplomacie a síla. Já s odvoláním na tezi OF z listopadu 1989 vyslovuji názor, že svět se opakovaně ocitá v krizích, protože držitelé moci nenesou za svá rozhodnutí zodpovědnost.
Situace do budoucna však není beznadějná. Návod, jak opakovaným krizím zabránit, dal lidem Břetislav Tureček na ČRo2 - politiky včas zbavit moci. Politiky moci zbavené se už podařilo hnát k zodpovědnosti.
⃰) pramen: Martin Gilbert, Dějiny
dvacátého století 1900-1933; ISBN 80-7106-401-7
