1. prosince 2021 ve věku 102 let zemřel pan ing. Miroslav Zikmund z legendární dvojice spolužáků z obchodní školy a pak spolupracovníků Hanzelka-Zikmund. V době poúnorové, kdy řada lidí raději předstírala radost z plnění zadaných úkolů a vyhýbala se vlastní iniciativě, neboť ta mohla být špatně hodnocena, Hanzelka se Zikmundem jednali iniciativně, zodpovědně a slušně. Pak byla mocensky vlivnými osobami posouzena jako špatná jejich snaha kritickými připomínkami přispět ke zlepšení stavu v SSSR i u nás. Dnes jsou nejspíš podle někoho moc špatnými lidmi, neboť si v šedesátých letech zadali s KSČ. Hanzelku ani Zikmunda to ale nezlomilo a nezačali si sypat popel na hlavu; a já věřím, že v tom budou mnoha lidem dál vzorem…
1. prosince 2021 ve věku 80 let zemřel pan ing. Petr Uhl, který prý též nepatřil mezi lidi raději předstírající radost z plnění zadaných úkolů - před Listopadem měl proti autoritářství KSČ stavět Program společenské samosprávy a jako signatář Charty 77 připomínat, že svoboda znamená svobodu i pro ty, kdo ‘smýšlí jinak’ než lidé u moci. Do mého povědomí lidí vstoupil až o Sametu svým profesním selháním - rozšířením historicky možná nejúspěšnější české ‘fake news’ o smrti studenta mé fakulty Martina Šmída při brutálním zásahu na Národní třídě. Pro někoho byl ing. Uhl ‘velký syn českého národa’, pro jiného ‘ochránce komunistických zločinců, ochotný ubližovat’, pro mne jedním z těch, kdo po Listopadu jednali i způsoby, které jsem odsuzoval u bolševika.
Když už pár týdnů po svém profesním selhání - rozšíření ‘fake news’ – se Petr Uhl stal generálním ředitelem zpravodajské agentury ČTK, akceptoval tím bolševický zlozvyk toho kdo profesně selhal, vykopneme výš. Tak jako se bolševická byrokracie po Únoru prohlásila za rozhodující sílu v ‘boji za práva dělnické třídy’, nechal se ing. Uhl jmenovat prvním státním byrokratem pro ‘lidská práva’. Zapojil se tak do (zatím úspěšného) pokusu dát starému pojmu ‘lidská práva’ nový význam – nemají být seznamem toho, co ti u moci nesmí ani s podporou většiny, ale mají být zbraní v rukou byrokratů. Ing. Uhl rozpoutal velké scény kolem malých problémů (například Matiční ulice v Ústí n/L.), ale nevyřešil velké problémy, na které poukazoval před Listopadem, např. nezaručil svobodu i pro ty, kdo ‘smýšlí jinak’ než lidé u moci (za Uhlova ‘lidskoprávního úřadování’ mj. vnitro často kriminalizovalo ‘šíření myšlenek prostřednictvím umění na koncertech’ podobně jako před Listopadem). Nezaregistroval jsem ani, že by ing. Uhl obhajoval právo na společenskou samosprávu proti názoru ministra za ‘demokratickou stranu’, že stát si může dělat se svými občany co chce. Proto je tento zesnulý pro mne dalším odstrašujícím příkladem, jak se politik u moci dokáže ochotně ‘odklonit’ od rozumných postojů, kterými si dříve získal důvěru nějaké komunity, a opakuje i nešvary, které už dříve dovedly naši zem ke krizi.
Žádné komentáře:
Okomentovat