Po staletí se v Evropě
věřilo, že vládnout lidem má někdo vyvolený Bohem. Vládce nepocházející z „Bohem
předurčeného“ panovnického rodu, např. Jiří z Poděbrad, býval považován jen
za „zvolence“. K jisté změně toho trendu přispěla Francouzská
revoluce.
Tehdy se král
z panovnického rodu stal jedním z občanů a suverénem byl
prohlášen „lid“ – „žádná skupina ani
jednotlivec nemohou uplatňovat moc, která nevychází z lidu“. Podle
historika Noël O´Sullivana po roce
1789 „se za legitimní vládu začala považovat pouze vláda demokratická, protože
se mělo za to, že jen tehdy, vládne-li si lid sám, budou zabezpečena práva
jednotlivců a zachován mír…“. Bez ohledu na deklarovaná práva i poté
v mnoha demokraciích rozhodoval „správný“ původ (nejen) o možnosti
podílet se na vládě.
Dělo se tak, když politici vládci „pokrokové skupiny“ („skutečný lid“) na straně jedné
a „nepřátelské skupiny“, které mají být zlikvidovány nebo aspoň vypuzeny
ze společenského dění, na straně druhé. K likvidaci i vypuzení
využívali státní moc a povzbuzovali i aktivní lid.
Pro demokraty
roku 1789 „skutečným lidem“ byl třetí stav neboli střední vrstva; a O´Sullivan
citoval, co mohli očekávat členové „nepřátelské skupiny“: „Ti, kteří nejsou mého druhu, nejsou mými bližními; šlechtic není mého
druhu, je to vlk, a já ho zastřelím.“
Ve XX. století
Lenin mluvil o právech pokrokové třídy a tvrdil mj., že jejími nepřáteli
jsou (a lidmi nejsou) ti s nálepkou „kulak“. Nacisté zas věřili v práva
nadřazené rasy a „věděli“, že jejími nepřáteli jsou (a lidmi vůbec nejsou)
mj. židé a ti, kteří byli za židy považováni. I proto nejen O´Sullivan
psal, že politika určující skutečný lid a jeho nepřátele, započatá
demokraty v roce 1789, zákonitě dává
evropskému politickému životu vražedný charakter.
V Česku XXI. století řada lidí uvěřila, že „nepřátelé lidu“ se poznají ne podle činů, ale podle symbolů a nálepky (např. „komouš“). Jim nevadí, že „proevropské elity“ zas bez ohledu na deklarovaná práva určují „demokratické strany“ a „demokratické voliče“ na straně jedné a nepřátelské skupiny, které mají být zlikvidovány nebo aspoň vypuzeny ze společenského dění na straně druhé, neboť prý ohrožují demokracii.
Nejspíš jeden z lidí, kteří jako já takové „elity“ nepovažují za demokraty, vznesl 17.6.2024 ve streamu Karoliny Stonjekové placený dotaz čtený ve 24:05 min.: „Nedávno jsem přemýšlel, když jsme titulováni jako spodina, švábi, dezoláti, podle Mitrofanova jsme mloci, podle Foltýna zombie... jsme pro ně vůbec ještě lidé?“
Souhlasím s názorem Stonjekové, že „ti nahoře“ nás už zas
mají za nepřátele. A soudím, že evropský
politický život se i jejich vinou nepodařilo zbavit vražedného charakteru.
Hlavní zdroj: Noël O'Sullivan: Fašismus , str. 51-54
