Řadu let žádali Chartisté v opozici, aby byl dodržován celý právní řád včetně Mezinárodního paktu o občanských a poltických právech. Dnes se Chartisté jako A. Vondra prezentují na billboardech, ale mlčí k tomu, že ožila politika jimi odsouzená jako zrůdná: Že důležitější než právo je „cíl“; a „cílem“ zas může být „zbavit stát nesprávných lidí“!
Např. v Německu se nad plány na „remigraci“ lidí s „migračním pozadím“, tedy i těch, kteří se nedopustili ničeho nezákonného, setkali podnikatelé s aktivisty „Identitářského hnutí“ a s politiky z AfD a CDU. Účast politiků ze stran vydávajících se za demokratické vyvolala debatu, jaká strana je opravdu demokratická. Spolušéfka sociálních demokratů (SPD) Saskie Eskenová k tomu řekla, že „AfD využívá každé téma, aby lidi poštvala navzájem proti sobě.“ (Zdroj: https://denik.to/v-nemecku-sili-debaty-o-zakazu-afd-ta-to-povazuje-za-akt-zoufalstvi/ ) Tak zrůdně však nejedná jen AfD.
„Bratříčkem“ takto vylíčené AfD byla už KSČ Klementa Gottwalda. Ta se po II. sv. válce vydávala za obránkyni demokracie, vlády lidu, ale současně poštvávala proti nekomunistickým stranám, že ony to s lidem nemyslí dobře. Vystrašila dost lidí ochotných pak při „obraně výdobytků“ ignorovat rámec demokratického právního státu. V únoru 1948 protiprávní akce Akčních výborů NF, zejména vyhazovy bezúhonných „nesprávných“ lidí z práce, lámaly demokratickou páteř státu. Za politických procesů byly protiprávně nuceny i děti „žádat smrt pro obviněné“. Společenská atmosféra tu byla děsivá; příčinu dnes řada mladších nezná. Když jsem na fb zmínil řádění Akčních výborů NF, byl jsem tázán, kde jsem to četl…
Snad proto, že tu bylo uzákoněno, že tehdejší zrůdnosti byly „založeny na ideologii“ a ne opakovatelným politickým stylem, může tu i dnes poštvávat „bratříček AfD“. „Politika“ Antibabiš, tmelící údajně jediné demokratické strany, vedla k tomu, že i v Kopřivnici máma s dítětem na ramenou (kandidující za lidovce) na A. Babiše ječela jak pominutá. Návazně jsou terčem obdobné nenávisti i bezúhonní lidé s „migračním pozadím“, na Západě obdivovaní pro své umění. Ač se ničeho nezákonného nedopustili, od smluvně domluvené práce byli u nás vyhnáni pěvkyně Netrebko či hokejista J. Hudáček. Řádění zatím není tak masové jako za Gottwalda, a je opět vydáváno za obranu demokracie s přívlastkem.
Tak selhali Chartisté,
ne Karel Kryl popisující „Maškary“: „…nenávist v nitru co odznaky moci… s noži
jdou cvičení lidé.“
