O ´české´ státnosti se mluví především 28. září, neboť ten den současný zákon vyhlásil Dnem české státnosti. Nepřipomíná události, které 28. září současnou státnost velmi ovlivnily - roku 1938 vypršelo Hitlerovo ultimátum Československu a vrcholily přípravy na dohodu ´lídrů´ v Mnichově, a roku 1941 Reinhard Heydrich vyhlásil stanné právo a rozpoutal represe. Připomíná jednu z politicky motivovaných vražd, jejíž obětí kdysi byl Václav, označovaný za ´knížete, patrona Čech a Moravy a jednoho z tradičních symbolů českého státu´. Já přemýšlím o státnosti raději v říjnu, neb v říjnu 1918 u nás došlo k zásadní změně ´společenské smlouvy´, která je podle mne základem státnosti a důvodem k existenci státu.
V polovině října 1918 ´tři lídři´, opírající se o argumenty a asi sto tisíc Legionářů, předali americké vládě a zveřejnili v Paříži Washingstonskou deklaraci. Odmítli mj. tezi staré společenské smlouvy o ´božském právu´ monarchy vládnout a požívat nezodpovědnosti. Základem nové společenské smlouvy stanovili principy demokratické republiky, že moc přísluší celému národu a vykonávají ji zmocněnci nepožívající nezodpovědnosti. Lidé s ´třemi lídry´ spříznění cílem připravili v našich zemích podmínky pro pokojné provedení změny, jak jsem zmínil v knížce Československo - příběh revoluce. Zásadní změna společenské smlouvy, zejména vztahů moc versus občan, byla za jásotu davů vyhlášena v Praze 28. října 1918. 28. říjen je dnes „jen“ Dnem vzniku samostatného československého státu.
Když se dnes mluví o tehdejší změně, bývá i vyhlašován ´rozsudek´, že šlo o ´zlo´ pro místní Němce. Podle dnešního Středočecha, který si říká ´Hlas svobody a demokracie´, prý nikdo nechápe, proč se ve zlu angažoval i profesor Masaryk. Nedodává se, že dnešnímu ´rozsudku´ už roku 1922 oponoval německý ex-´císař´ Vilém II. v rozhovoru, který otiskl deník New York Times. Historik Martin Gilbert v Dějinách dvacátého století, svazek I. uvádí, že ´císař´ „vlastenectví prof. Masaryka obdivuje a domnívá se, že za několik málo let zavládne mezi Čechy a českými Němci přátelské porozumění..."
Málo se mluví o tom, že v říjnu 1918 vyhlášenou společenskou smlouvu mění i našinci, kteří se vydávají za její ochránce. Například Karel Čapek už v roce 1925 v textu Politikum připomněl reálný posun republiky od demokratické ke ´stranické´, v níž si moc soustřeďují organizované skupiny s nálepkou politická strana. Čapek konstatoval: „Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách!" a oponoval: „Ne; je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám; proti vládě stran; proti hlasovací mašinérii; proti inkompetenci; proti politice za zavřenými dveřmi; proti všemohoucnosti výkonných výborů; proti našemu ponížení; proti úpadku demokracie. My, pouzí občané, nechceme vládnout; my chceme jen důvěřovat. My můžeme znovu a znovu zkoušet, než se najde politický systém hodný naší důvěry; ta jediná možnost a to právo nám ještě zbývá; a bylo by politickou letargií, kdybychom toho práva neměli užít v této neslavné době."
Sto let po Říjnu 1918 jsme nepochybně součástí Západu, jak jsme o tom snili za časů ´nerozborného přátelství´ s již neexistujícím Sovětským svazem. Věřili jsme, že na Západě už ani monarchové nevládnou, ale jen vykonávají své pravomoci. Když však ministr spravedlnosti psal 7. dubna 2004 v PRÁVU „zkratkovitě a trochu surově řečeno, stát si může dělat se svými občany co chce“, a ve ´veřejnoprávním´ rozhlase zazněla mj. politikova slova, že on má právo ukázat co umí, začal jsem mít obavy, že za slovy zmocněnců lidu o ochraně hodnot demokratické republiky se může skrývat pokus o návrat vztahu moc versus občan k principům feudalismu, kdy každý má několik pánů, kteří ukazují co umí.
V duchu Čapkova (a vlastně i Havlova) „my můžeme znovu a znovu zkoušet, než se najde politický systém hodný naší důvěry“ v září 2022 na pražském Václaváku dvakrát promlouvala asi stotisícová ´politická strana názorová´ smýšlející jinak než ve vládě sdružení zmocněnci vybraných ´registrovaných stran´. Tito spoludržitelé moci se místo společenskou smlouvou, článkem 5 Ústavy ČR, zaručené a žádnou ´registrací´ nepodmíněné volné soutěže politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí, od zmocněnců ´registrovaných partnerů´ dočkali jen odsouzení! Stát založený na společenské smlouvě byl posunut ke krachu.
I Říjen 1918 zmocněncům ´registrovaných partnerů´ připomíná, že jako Habsburci i oni mohou rozložit ´své´ státy. Že vývoj už možná směřuje od států zpět k ´mikrospolečenstvím´, připomněl mj. Jaroslav Plesl na XTV.
