Půlden s politikařícími osobami

 V neděli 19. 6. dopoledne jsem si před pokladnou obchodu četl na titulní straně maistreamové MFD, že Fialova vláda pracuje dobře a premiér Víta Rakušana neodvolá. Pak mi na netu vyskočila informace, že ta „dobře pracující vláda" se právě začala rozpadat - rezignaci na ministerský post ohlásil Petr Gazdík. Pan ministr školství, který se prý necítí ničím vinen, i když víme, že jako ministr „zapomněl" udělat, co mu zákon ukládá, a dělal, co dělat neměl; podle prezidenta Pedagogické komory Radka Sárköziho byl totiž Gazdík nejhorším ministrem školství, neboť „téměř každý týden vystoupil s nějakým nedomyšleným návrhem, co by se mělo změnit, překopat, zrušit...", obklopil se „lidmi, kteří zastávají výrazně menšinové názory a chtějí je vnutit všem, například majitel firmy Scio Ondřej Šteffl."

Petr Fiala pak ohlásil, že s vývojem podle mne krizovým je on spokojen a pro rezignaci Rakušana nevidí důvod, přestože veřejnost má informace, že Vít Rakušan byl na praktiky spolustraníka Petra Hlubučka vyšetřované nyní jako zločinné písemně upozorněn už v lednu. „Spokojen s krizovým vývojem" je kromě premiéra i pražský primátor Hřib, neb nechal volný průběh dění, kdy „jeden jeho náměstek páchá zločin, druhý o tom vypovídá na policii“. Zatímco před volbami lídři ze STAN a Pirátů brojili proti korupci, po volbách ji svorně kryli. Jak na to reagoval premiér? V TV zaútočil na Andreje Babiše.

Víc už jsem si politikařící osoby ten den k sobě nepřipustil. Bylo mi pak líp, i když ne dobře. Zde politikařící osoby za pouhý půlden svými činy značně posílili mé podezření, že převzali v řadě bodů strategii Bismarcka a jeho následovníků: Identifikace a démonizování vnitřního i vnějšího „nepřítele", podřizování podnikatelů státu a militarizace. A Fareed Zakaria v knize Budoucnost svobody píše, že výsledkem té strategie byla řada nezodpovědných politických kroků, které spoluzavinily, že Evropa byla v roce 1914 vržena do světové 

Nic nového pod sluncem

 Pošta mi přinesla předtištěnou kartičku od pana starosty s gratulací k mému „životnímu jubileu“. Jsem už ve věku, kdy si prý lidé nepamatují, co dělali včera, ale „jasně si vzpomínají“, co zažili v mládí. I já si „jasně“ vzpomínám na mnohé zážitky z mladých let, které mě vštípily neučené pravidlo, že v politice je často pravdou opak toho, co se říká, píše, učí.

 Nebylo možné během dospívání nepochopit, že už v čase mého narození bolševici říkající si komunisté si pěstovali pověst antifašistů, ale jednali jako jinde fašisté – s pomocí oklamaného lidu urvali všechnu moc pro sebe a opozici se snažili zacpat hubu. A když Strana z podnětu sovětských poradců musela konečně uznat, že během mých mladých let straníci ve velkém organizovali zločinné akce, místo trestů pro viníky zařídila kolektivní odměnu sama sobě. Článek 4 Ústavy z roku 1960 Stranu vychválil jako „dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence" a prohlásil ji za vedoucí sílu ve společnosti i ve státě. Tak jsem pochopil, že VIP lidé (za mých mladých let zvaní „věrchuška“) nepoužívají jazyk k domluvě mezi lidmi, ale rétorikou především bojují o získání či udržení moci, a že oprávněně zpíval Karel Kryl „vrah o morálce káže".

 Dnes je změna v tom, že se nepoužívá slovo „věrchuška“. Údajně „zodpovědnou správu věcí veřejných" i Čechošvýcar Milan Kubr popsal jako „politické divadlo" a já si při sledování politického dění často říkám nic nového pod sluncem. Jako za mého mládí i dnes je mimo jiné běžné lidi ponižovat nezdůvodněnými útoky na čest a pověst. Děje se to, přestože to je ze zákona nepřípustné a každý má právo na zákonnou ochranu proti tomu.

 Nezdůvodněné útoky jsou běžné hlavně na sociálních sítích, ale nejen tam. Na veřejnoprávním rozhlase vystudovaný právník řekl o skupině lidí „to byl odpad“. Podle programového ředitele Knihovny V. Havla Československo mého mládí byla „zakomplexovaná zem buranů…a moc jsme se od té doby bohužel nezměnili“. Zato VIP lidi odpovědné za konkrétní zločiny padesátých let známý sociolog narozený 1969 s dvěma doktoráty z polistopadové éry dnes nazývá „elitami", tedy lidmi nejlepšími z nejlepších.

 Neuklidňuje mne, že dnes ponižování nebývá provázeno násilím, neboť vím od řady bývalých politických vězňů, že ponižování slovy je bolelo často víc a déle než fyzické násilí.