V neděli 19. 6. dopoledne jsem si před pokladnou obchodu četl na titulní straně maistreamové MFD, že Fialova vláda pracuje dobře a premiér Víta Rakušana neodvolá. Pak mi na netu vyskočila informace, že ta „dobře pracující vláda" se právě začala rozpadat - rezignaci na ministerský post ohlásil Petr Gazdík. Pan ministr školství, který se prý necítí ničím vinen, i když víme, že jako ministr „zapomněl" udělat, co mu zákon ukládá, a dělal, co dělat neměl; podle prezidenta Pedagogické komory Radka Sárköziho byl totiž Gazdík nejhorším ministrem školství, neboť „téměř každý týden vystoupil s nějakým nedomyšleným návrhem, co by se mělo změnit, překopat, zrušit...", obklopil se „lidmi, kteří zastávají výrazně menšinové názory a chtějí je vnutit všem, například majitel firmy Scio Ondřej Šteffl."
Petr Fiala pak ohlásil, že s vývojem podle mne krizovým je on spokojen a pro rezignaci Rakušana nevidí důvod, přestože veřejnost má informace, že Vít Rakušan byl na praktiky spolustraníka Petra Hlubučka vyšetřované nyní jako zločinné písemně upozorněn už v lednu. „Spokojen s krizovým vývojem" je kromě premiéra i pražský primátor Hřib, neb nechal volný průběh dění, kdy „jeden jeho náměstek páchá zločin, druhý o tom vypovídá na policii“. Zatímco před volbami lídři ze STAN a Pirátů brojili proti korupci, po volbách ji svorně kryli. Jak na to reagoval premiér? V TV zaútočil na Andreje Babiše.
Víc už jsem si politikařící osoby ten den k sobě nepřipustil. Bylo mi pak líp, i když ne dobře. Zde politikařící osoby za pouhý půlden svými činy značně posílili mé podezření, že převzali v řadě bodů strategii Bismarcka a jeho následovníků: Identifikace a démonizování vnitřního i vnějšího „nepřítele", podřizování podnikatelů státu a militarizace. A Fareed Zakaria v knize Budoucnost svobody píše, že výsledkem té strategie byla řada nezodpovědných politických kroků, které spoluzavinily, že Evropa byla v roce 1914 vržena do světové