Nejpodivnější z našich svátků

Pestrá je nedlouhá historie státního svátku nyní ze zákona slaveného osmého května. Býval Dnem osvobození i Dnem osvobození od fašismu a slavíval se často 9.května v den „osvobození Prahy". Dnes je Dnem vítězství a zatímco ve většině Evropy připomíná jen konec druhé světové války v Evropě, čeští ‘elitní’ byrokraté ho vydávají za připomínku konce druhé světové války. Je vydáván i za „vítězství nad fašismem", ale takovou proklamaci zpochybnil G. Orwell upozorněním, že „slovo fašismus nemá nyní žádný význam krom toho, že označuje „cosi nežádoucího"... Pokud nevíte, co je to fašismus, jak můžete proti němu bojovat?“

Od slavené události i Orwellova upozornění uplynulo přes 75 let, ale o pojmu ‘fašismus’ stále nemáme jasno. Podle české wikipedie fašismus je označením typu politické ideologie, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus... Naproti tomu podle zásadní práce o podstatě fašismu od Noëla O’Sullivana fašismus nepřináší žádné nové myšlenky ani soustavu myšlenek (ideologii), jeho skutečnou podstatou je tzv. aktivistický styl politiky, který šikovně využívá strach občanů (např. z ‘rudého nebezpečí’) a ‘sjednocuje lid’ k podpoře lídrů a tažení proti zlu bez ohledu na zákony a hranice státu. Podle O’Sullivana fašismus není jen meziválečným fenoménem, ale je předzvěstí budoucího směřování politického života. Druhé české vydání O’Sullivanovy práce na obalu dodává, že tzv. aktivistický styl politiky můžeme rozeznat i v myšlení některých současných aktérů našeho politického života.

Já ten styl zaregistroval deset let po Sametu, když Miloš Zeman, Pavel Rychetský a Petr Uhl prý v rámci ‘boje proti fašismu’ chtěli zakázat skinheadské organizace, ale tehdy pokus o ‘tažení proti zlu’ bez ohledu na zákony ještě neprošel. 7. 4. 2004 v PRÁVU ministr za ČSSD Karel Čermák navázal na Mussoliniho tezi o všemocnosti státu slovy „zkratkovitě a trochu surově řečeno, stát si může dělat se svými občany co chce". K Čermák uspěl - ‘státní zástupkyně’ Zdeňka Galková rozhodla, že politikaření zjevně odporující Ústavě není trestné. Čermáka ocenili i právníci - jmenovali ho Právníkem roku a uvedli ho do „Právnické síně slávy“.

Pak mezi mládeží oblíbený (ještě nevládní) Pirát doktor doktor Ivan Bartoš podpořil postoje zde hlásané naposledy za Protektorátu, že část Čechů má odsud táhnout; a vydával to za postoj antifašisty. Předseda ODS prof. Petr Fiala ohromil rétorikou podobnou té, s níž nacisté obhajovali i holocaust: Poukázal na jednu kontroverzní akci skupinky, té skupince dal nálepku ‘extremistů’, z akce skupinky ‘vyvodil’ kolektivní vinu extremisté jsou nebezpeční a mají hloupé nápady, a zaútočil na politickou konkurenci, že musí vysvětlovat, proč ctila zákony a nepáchala ‘tažení proti zlu’.

V květnu 2022 oba páni vládnou, a do party přibrali podobně smýšlející – např. předsedkyně Sněmovny a TOP 09 se necítí být omezena hranicemi státu a podporuje převraty v zahraničí. I jejich vinou se 8. květen 2022 stal nejpodivnějším z našich svátků. Vítězství nad fašismem si připomínáme v atmosféře postfašistické akce, tj, v ovzduší strachu (např.z Putina) a tlaku na ‘sjednocení lidu’ k podpoře lídrů a tažení proti zlu bez ohledu na zákony a hranice státu.

Gottwald, dr. Husák a prof. Fiala brání stát

V dubnu 1946 poprvé vyšla esej G. Orwella o politice a jazyce varující, že v naší době je politický projev a psaní především obhajobou neobhajitelného, a že slova jako demokracie, socialismus, svoboda se často používají vědomě nepoctivě. Že obecná neznalost Orwellova varování dodnes dovoluje politikům klamat lid, potvrzuje i stručné shrnutí, jak Gottwald a po něm dr. Husák a prof. Fiala ‘brání stát’.

Za II. sv. války nás politici smluvně zavázali k přátelství a poválečné spolupráci se Sovětským svazem. Tedy státem ovládaným bolševiky, kteří si od roku 1918 říkali i komunisté; slovy ujišťovali, že právě oni „poprvé v dějinách pozvedli meč nikoli z důvodů zotročování a útlaku, ale ve jménu universálních svobod a vymanění z otroctví", ale dělali opak. Stát spravovali bídně a mj. opakovaně dovedli zem k hladomoru; byli však mistry v umění ‘při obraně dělnického státu’ kdekomu kroutit krkem. Po válce i politici nekomunistických stran souhlasili, že přátelství a spolupráci nahradí naše nekritické přimknutí k SSSR. Proto už před Únorem bylo trestné výše uvedené hodnocení schopností sovětských bolševiků jako zpochybňování nezpochybnitelného základu naší politiky. Politici nekomunistických stran na tento politický styl brzy doplatili – bolševici předvolební akcí ‘braňme stát proti nim’ v únoru 1948 oklamali davy.

Gottwaldovi bolševici tvrdili, že nekomunistické strany to nemyslí s lidem dobře. Bolševiky pomýlení lidé pak ochotně bránili tomu, aby nekomunistické strany šířily své postoje a jejich lidé se podíleli na správě země. Správy země se pak ujali lidé ideově pevně prosovětští, schopnost spravovat zem nebyla podmínkou. Hra ‘bráníme stát’ přežila Gottwaldovu smrt.

Když byl v čele státu dr. Husák, republiku bránil podobně jak Gottwald. Nechal lhát, že politické uvolnění v roce 1968, na kterém se sám podílel, bylo ‘krizovým vývojem’ a důvodem k mimosoudním čistkám. Když odpor proti politickému stylu správy státu bez ohledu na zákony nabyl organizované podoby formou prohlášení Charty 77, začala kampaň proti signatářům. Ti byli označení za antisocialistické živly, lid jejich prohlášení nesměl znát, ale je a jejich názory měl odsuzovat. Husákovy akce moc neuspěly, většina lidí už bolševikům nedůvěřovala. Nezesílil ani vliv Charty, neb mezi signatáři byla řada bolševiků odstrčených od moci, jak přiznává i wikipedie.

Listopad 1989 společnost připravil o tmel, který spojoval většinu společnosti – vědomí, že režim je zavrženíhodný. Společnost se pak rozdělila. Jedni se nechali přesvědčit, že tu byl komunismus a odporné je vše komunistické, druzí jsou nešťastní, když nová moc jedná jako bolševici před Listopadem. Já patřím mezi ty druhé – ač jsem padesátá léta prožil jen jako předškolák, načerpal jsem pak informace o způsobech perzekuce od dospělých obětí osobně i z archivu Muzea III. odboje.

Proto jsem roku 2004 podával (marné) trestní oznámení na vyhrůžku ministra za ČSSD, že místo Strany stát si může se svými občany dělat co chce. Roku 2021 jsem nejásal, že vítězná volební menšina už nemusí mluvit s komunisty. Roku 2022 vládnoucí parta po sto dnech působí dojmem, že nemá dostatečnou intelektuální kapacitu ani rozhled k tomu, aby pochopila, co se skutečně děje ve světové ekonomice, ale ‘brání stát’ jak Gottwald a Husák. Mění historii Evropy od r. 1939 a žádá odsuzujte názory, které nesmíte znát. Na bolševiky tvrdící dětem, že je hezké žádat smrt pro dr. Miladu Horákovou, navázal (pro veřejnoprávní médium) ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) diskusí s dětmi, jak by to bylo hezké, kdyby někdo zavraždil ruského prezidenta⃰⁾ podobně jako US-přátelé bez soudu zbavili života Usámu bin Ládina. Slaví se nekritické přimknutí k západu, který hovoří o novém světovém řádu a své vedoucí roli, ale činy navazuje i na zločiny Sovětů. Např. ničení zavlažovacích zařízení při ‘misích v Afghánistánu tam zvětšilo hladovění a může vést k více mrtvým než ukrajinský konflikt, jak řekl Václav Cílek na Koži⃰⁾.

Výhrůžka stát si může s občany dělat co chce mi signalizuje přimknutí našich politiků k západu geografickému, ne k Západu historickému. Na rozdíl od Východu, kde vládce býval všemocným Bohem, na historickém Západě byla moc omezovaná: v antické římské republice, Magnou chartou, prvními deseti články americké ústavy, Všeobecnou deklarací lidských práv…

⃰) Prameny: Ministr vnitra pro ČRo https://www.youtube.com/watch?v=TftQOonwMNc od 52 min. V. Cílek k hladomorům https://www.youtube.com/watch?v=kUmL5S20ZPU , obecně od 38. min., k současným hladomorům od 40:20 min., k Afghánistánu od 41:10 do 44:30 min.