„Co však zkušenost a dějiny učí, je to, že národy
a vlády se nikdy něčím z dějin nepoučily a nikdy nejednaly podle
poučení, které by z nich mělo být vyvozeno.“
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
in Filosofie dějin
Už přes sto dní v Česku parta z ‘Demokratického
bloku’ činy upřesňuje podobu slíbené ‘změny’. Změněná forma demokracie trochu připomíná vládu KSČ vydávanou za ‘nejvyšší formu demokracie’, neb se mění podstatné náležitosti státu demokratického
a právního.
Vládnoucí parta nezbavila bývalého bolševického vojenského prokurátora JUDr. Igora Stříže funkce Nejvyššího státního zástupce, jak se před volbami slibovalo, ale nechala ho aktivisticky pohrozit tresty odnětí svobody všem, kdo by si dovolili mít svůj vlastní názor; kriminalizován je dokonce i vzhled obložených chlebíčků (o tom P.Holec od 25.min.). Politici podnítili mimosoudní postih umělce Jarka Nohavici, ale mlčí k atmosféře strachu, na kterou upozornil i euposlanec za ODS. Z Miroslavem Mackem citovaných slov Jana Zahradila totiž víme, že hlasují tak, „abychom se vyhnuli mediálnímu lynči novinářů, zradikalizovaných aktivistů, nevládních organizací a “občanské společnosti”, například spolku Sinopsis právě vyznamenaného rektorkou UK Králíčkovou. Ignorování ústavního principu, že cenzura je nepřípustná, ocenil sám premiér prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. jako ‘odvážné’, jako ‘boj proti zlu’.
I taková ‘odvaha’ připomíná zlou minulost, neboť v historii novověkého evropského Západu opakovaně byla zlem sama ‘tažení proti zlu’ provázená ‘prosazováním hodnot’. Jako příklad uvádím akci páchanou roku 1555 na sněmu Svaté říše římské a připomínanou v Augšpurku jako ‘svátek míru’: Tehdy císař a knížata zavrhli křesťanskou tradici, že osud je koneckonců záležitostí jednotlivce, a nařídili lidem, že musí být ‘jednotní ve víře’; lidský osud se tak stal ‘kolektivním’. Zaručili totiž poddaným náboženskou ‘svobodu’, ale omezenou pravidlem Cuius regio, eius religio – pán/panovník země je oprávněn zvolit náboženské vyznání pro sebe i lid země. Prohlásili to za akci nutnou k ukončení náboženských válek. Nálepku ‘kacířů’ dali Čechům, kteří názorový přemet neprovedli a ještě dlouho trvali na tom, že v jejich zemi mohou spolu žít lidé různého náboženského vyznání. Dnes už víme, že zdůvodnění akce bylo nesprávné, neboť náboženské války ustaly až poté, co se víra znovu stala záležitostí jednotlivce. Akce sama se ukázala jako účinná zbraň při pokusech manipulovat s masami, a dočkala se nových provedení. A to i v časech, kdy se režimy se chválí jako demokratické, demokracii zachraňující (nacismus) či vylepšující (režimy bolševické); ‘lídři’ vyhlašují důvody, proč je nutné nějaký ‘společný cíl’ nadřadit nad zákon a proč lidi musí být ‘jednotní’.
Tento politický styl rozebírá Noël O’Sullivan v knize Fašismus. Mezi nejextrémnější režimy založené na tomto stylu řadí nacismus, který v rámci ‘boje proti zlu’ vnucoval nový ‘světový názor’ (Weltanschauung). Ernst Nolte v knize Fašismus ve své epoše dokládá, že to, co známe jako holocaust, nacisté vydávali za nutnou ‘záchranu před smrtelně nebezpečným židovským virem, údajně objeveným nejlepšími vědci své doby’.
Tento politický styl měla ukončit Všeobecná deklarace lidských práv schválená roku 1948. Vyhlásila
mimo jiné, že ani páni/panovníci/lídři bez ohledu na pohlaví a víru
nesmí ani s odvoláním na názory ‘výkvětu lidstva’ vnucovat lidem
‘kolektivní osud’; ale každý člověk má právo na uznání své osobnosti a je
považován za nevinného, dokud nezávislý soud nerozhodne o jeho vině.
U nás nejprve političtí vězni a později Občanské fórum žádali
dodržování mezinárodně
platných zásad, vyjádřených především ve Všeobecné deklaraci lidských
práv. Přesto 25. února 2022 vyzvali
k ‘odvážnému’ ignorování některých platných zásad ‘demokraté’ vládní i nevládní. Nevládní mj. navrhli kolektivně postihnout bez soudu ruské fyzické osoby, tedy i lidi, kteří nic
neprovedli.
25. února se opět ukázala síla těch, kteří chtějí život v duchu zákonů nahradit ‘odvahou při boji proti zlu’. V 1948 byli s bolševikem Gottwaldem, v 2022 jsou kolem prof. Fialy.
